aneb Tajemství přítomného okamžiku         (Web je optimalizován pro prohlížeč Opera, Chrome)

KNIHA MPO - KAPITOLA 3 + 4

 
TŘETÍ KAPITOLA

ŽIVOT V PŘÍTOMNOSTI

NEHLEDEJTE SVÉ JÁ VE SVÉ MYSLI

Myslím, že se budu muset ještě hodně naučit o fungování mysli,
než se osobně dostanu k duchovnímu osvícení.

Ne, to nemusíte. Problémy mysli nevyřešíte na úrovni mysli. Jakmile pochopíte základní mechanismus, nemusíte se učit nic jiného. Studium mysli z vás může udělat dobrého psychologa, ale nedovede vás za hranice mysli, stejně jako vás studium duševních poruch nevyléčí z šílenství. Už víte, že základním mechanismem nevědomého stavu je ztotožnění s myslí, která vytváří falešné já neboli ego jako náhražku za vaše pravé já hluboce zakořeněné v Bytí. Jak říká Ježíš, budete jako větev useknutá z keře.
Potřeby ega jsou nekonečné. Ego se cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém strachu a pořád něco potřebuje. Jakmile tomuto mechanismu porozumíte, nemusíte zkoumat všechny jeho projevy a nemusíte z toho dělat složitý osobní problém. To se ovšem vašemu egu líbí, neboť stále hledá něco, k čemu by se mohlo připoutat, a váš problém mu k tomu dá příležitost. Proto je ego mnoha lidí tak úzce spjato s jejich problémy. Jakmile se to stane, tito lidé se svých problémů nechtějí zbavit, protože by přišli o své ego, do nějž nevědomě investují svou bolest a utrpení.
Jakmile si uvědomíte, že příčinou nevědomí je vaše ztotožnění s myslí, která ovšem zahrnuje také vaše emoce, přestanete se s ní ztotožňovat. Začnete žít vědomě. Žijete-li vědomým životem, můžete své mysli dovolit, aby byla tím, čím je, aniž se s ní ztotožňujete. Mysl sama není dysfunkční. Je to úžasný nástroj. K porušení funkcí dochází, když v mysli hledáte své já a ztotožňujete se s ní. Pak se stane egoickou myslí a začne vás ovládat.
 
*

 

KONEC ILUZE ČASU

 

Zdá se mi téměř nemožné přestat se ztotožňovat se svou myslí.
Všichni lidé jsou v ní ponořeni. Jak naučíte rybu létat?

 
Tady je návod: Zbavte se iluze času. Čas a mysl jsou neoddělitelné. Odstraňte z mysli čas a okamžitě se zastaví - pokud jej nebudete chtít použít.
Jsme-li ztotožněni se svou myslí, jsme uvězněni v čase. Máme neodolatelné nutkání žít ve vzpomínkách a očekávání. Z toho důvodu se zabýváme výhradně minulostí a budoucností a nevnímáme přítomný okamžik. Toto nutkání vzniká, protože nám minulost dává totožnost a budoucnost nám slibuje spásu. Nicméně minulost i budoucnost jsou pouhé iluze.
 

Jak bychom však v tomto světě mohli fungovat, kdybychom si neuvědomovali existenci času? Ztratili bychom všechny cíle. Ani bychom nevěděli, kdo jsme, protože to, čím jsme, z nás dělá naše minulost. Myslím, že čas je cenný,
a proto bychom se měli naučit užívat jej rozumně,
místo abychom jím plýtvali.

 
  Čas není cenný, protože je to iluze. Cenný je přítomný okamžik. Čím víc se soustředíte na minulost a budoucnost, tím méně si uvědomujete přítomnost, která je tím nejcennějším, co máme. Proč je přítomný okamžik tím nejcennějším? Především proto, že je to jediný existující okamžik. Nic jiného neexistuje. Věčný okamžik je prostor, v němž se odehrává celý váš život, je to jediný neměnný faktor. Život je teď. Nikdy nebyl a nikdy nebude jindy. Za-druhé proto, že pouze v přítomném okamžiku můžete překročit omezené hranice mysli. Přítomný okamžik je jedinou vstupní branou do věčné a nehmotné sféry Bytí.
 
*

NIC NEEXISTUJE MIMO PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK

Nejsou minulost a budoucnost stejně reálné, a někdy dokonce reálnější než přítomnost? Koneckonců minulost určuje, jak vnímáme přítomnost, jak se chováme, čím jsme. A naše cíle určují, co děláme v přítomnosti.

 
 Ještě jste nepochopili podstatu toho, co říkám, protože se to snažíte pochopit racionálně. Vaše mysl to však pochopit nemůže. To můžete pochopit jen vy. Proto mě, prosím, dobře poslouchejte.
Už jste někdy něco dělali jindy než v přítomném okamžiku? Myslíte si, že je to možné? Myslíte si, že se něco může stát jindy? Samozřejmě že ne.
Nic se nikdy nestalo v minulosti; - vše se stalo v přítomném okamžiku.
Nic se nikdy nestane v budoucnosti; vše se stane v přítomném okamžiku.
To, co považujete za minulost, je vzpomínka na dřívější přítomný okamžik, vzpomínka uložená ve vaší mysli. Když hovoříte o minulosti, aktivujete své vzpomínky - a děláte to v přítomném okamžiku. I budoucnost je přítomný okamžik, jejž si představujete ve své mysli. Až přijde, bude to přítomný okamžik. Když přemýšlíte o budoucnosti, děláte to v přítomném okamžiku. Je tedy naprosto jasné, že minulost ani budoucnost nemají žádnou vlastní existenci. Stejně jako měsíc nemá své vlastní světlo, ale odráží světlo slunce, minulost a budoucnost jsou matným odrazem světla a síly věčného okamžiku. Realitu jim „propůjčuje" přítomný okamžik. Podstatu toho, o čem tu hovořím, nelze pochopit myslí. V okamžiku, kdy to pochopíte, opustíte svou mysl a vstoupíte do sféry Bytí, opustíte čas a vstoupíte do sféry věčné přítomnosti. Všechno kolem vás se naplní životem, všechno bude vyzařovat energii a Bytí.
 
*

 

VSTUPNÍ BRÁNA DO DUCHOVNÍ SFÉRY

 K této změně vnímání někdy dochází v životu nebezpečných situacích. Osobnost, která má svou minulost a budoucnost, dočasně ustupuje a je nahrazena intenzivním vědomím přítomného okamžiku. Všechno, co je potřeba udělat, pak vychází z tohoto stavu vědomí. Proto někteří lidé mají rádi nebezpečné aktivity, jako je například horolezectví nebo závodění v autech, aniž si to uvědomují, neboť nebezpečí je nutí žít v přítomném okamžiku - v onom intenzivním stavu, v němž neexistuje čas, osobní problémy ani myšlení. Sebemenší nepozornost může znamenat smrt. Abyste se dostali do takového stavu, nemusíte lézt na severní štít Eigeru. Do tohoto stavu můžete vstoupit teď hned.
Duchovní mistři všech tradic se už odedávna shodují v tom, že přítomný okamžik je bránou do sféry duchovna. Přesto se zdá, že tato pravda zůstala dodnes tajemstvím. Zajisté se nevyučuje v kostelech a chrámech. Chodíte-li do kostela, můžete slyšet biblické verše jako například, „Nemysli na zítřek, neboť zítřek se o všechno postará sám", nebo „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na to, co je vzadu, se nehodí pro Boží království". Hloubku těchto veršů si pravděpodobně neuvědomujete. Zdá se, že nikdo nechápe, že by podle nich měl žít, a tím urychlit hlubokou duchovní transformaci.
 
 *
 Podstata zenu spočívá v tom, že žijete v přítomném okamžiku tak vědomě a sou středěně, že ve vás nemůže přežít nic, čím bytostně nejste. V přítomném okamžiku, v němž neexistuje čas, se rozpouští všechny vaše problémy. Utrpení vyžaduje čas, neboť nemůže existovat v přítomnosti.
Když chtěl velký zenový mistr Rinzai odvést pozornost svých žáků od času, často zvedal prst a ptal se: „Co tento okamžik postrádá?" To je výborná otázka, která nevyžaduje odpověď na racionální úrovni. Jejím cílem je soustředit vaši pozornost na přítomný okamžik. Zenoví mistři často kladou podobnou otázku: „Jestliže ne teď, kdy tedy?"
 
*
 Přítomný okamžik je důležitý také v súfismu, mystické větvi islámu. Súfisté mají rčení: „Súťista je synem přítomného okamžiku." Rúmí, velký básník a učitel súfismu, prohlásil: „Minulost a budoucnost nám zastírají Boha; spalte je v ohni."
Mistr Eckhart, duchovní učitel ze třináctého století, to vyjádřil krásně: „Čas je to, co nám brání vidět světlo. Na cestě k Bohu není větší překážka než čas."

 

SÍLA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Před chvílí, když jste hovořil o věčné přítomnosti a iluzorní realitě minulosti a budoucnosti, jsem se přistihl, jak se dívám na tamhleten strom za oknem. Viděl jsem jej už předtím, ale tentokrát vypadal jinak.

 Na okamžik jste se osvobodil od času. Byl jste v přítomném okamžiku a vnímal jste ten strom bezprostředně. Vědomí Bytí se stalo součástí vašeho vnímání. Ve sféře věčného Bytí existuje jiný druh poznání, poznání, které „nezabíjí" ducha, jenž žije v každé bytosti a ve všem. Poznání, které neničí posvátnost a tajemství života, poznání, které obsahuje hlubokou lásku a úctu ke všemu, co je. Poznání, o kterém mysl neví nic.
Mysl nikdy strom nemůže poznat. Může znát jen údaje o stromu. Moje mysl nezná vás, zná jen to, co si o vás myslí. Pouze Bytí zná všechno bezprostředně.
To ovšem neznamená, že by mysl neměla své místo v praktické sféře každodenního života. Když vás však začne ovládat, stane se příšerným parazitem, který může zničit veškerý život na této planetě a nakonec sám sebe.
Na okamžik jste pochopil, jak nepřítomnost času může změnit vaše vnímání. Takový zážitek však nestačí, byť by byl sebehlubší a sebekrásnější. Důležité je dosáhnout trvalé změny vědomí.
Proto se musíte odnaučit odmítat přítomný okamžik. Přestaňte myslit na minulost a budoucnost, pokud to není nezbytně nutné. Nezabývejte se časem. Máte-li potíže soustředit se na přítomný okamžik, pozorujte svou mysl, jak se snaží z přítomnosti uniknout. Všimnete si, že si budoucnost obvykle představujete lepší nebo horší, než je přítomnost. Je-li imaginární budoucnost lepší, dává vám naději. Je-li horší, máte strach. Oboje je iluzorní. Když pozorujete sami sebe, začnete si uvědomovat přítomný okamžik. Jakmile si uvědomíte, že nejste přítomní, přítomní jste. Jste-li schopni pozorovat svou mysl, nejste v ní uvězněni. Stali jste se nezaujatým pozorovatelem.
Pozorujte svou mysl - uvědomujte si své myšlenky, emoce a reakce na různé situace. Uvědomujte si své reakce aspoň tak, jak si uvědomujete situaci, která je způsobuje. Všimněte si toho, jak často přemýšlíte o minulosti nebo o budoucnosti. Neposuzujte a neanalyzujte, co pozorujete. Sledujte své myšlenky, pocity a reakce. Nedělejte z toho osobní problém. Brzy začnete vnímat něco mnohem silnějšího než cokoli, co pozorujete: mlčenlivé, objektivní vědomí za myšlenkami vaší mysli.
 
 *
 Situace, jež vyvolávají silné emocionální reakce, vyžadují intenzivní soustředění. V takových situacích máte sklon „ztrácet vědomí". Vaše reakce a emoce vás začnou ovládat natolik, že se s nimi začnete ztotožňovat. Obviňujete a napadáte druhé lidi a bráníte se ... jenže to nejste vy. Jsou to jen navyklé reakce vaší mysli.
Vaše ztotožnění s myslí mysl posiluje; pozorování mysli jí ubírá energii. Ztotožnění s myslí vytváří čas; pozorování mysli otvírá věčnou steru Bytí. Uvědomujete-li si, co to znamená být přítomný v každém okamžiku, je pro vás snazší zapomenout na existenci času a soustředit se na přítomný okamžik. To neoslabuje vaši schopnost užívat času - jak minulosti tak budoucnosti -, kdykoli je to nutné k řešení praktických záležitostí. Neoslabuje to ani vaši schopnost užívat svou mysl. Naopak to vaši mysl posiluje, neboť když ji užíváte, je mnohem soustředěnější.

 

ZBAVTE SE PSYCHOLOGICKÉHO ČASU

Naučte se užívat čas v praktických situacích - můžeme to nazývat „chronologickým časem" -, ale jakmile vyřešíte daný problém, okamžitě se soustřeďte na přítomný okamžik. Pak nebude docházet k hromadění „psychologického času", což je způsobeno vaším ztotožňováním se s minulostí a neustálým předjímáním budoucnosti. Chronologický čas se netýká jen plánování budoucích akcí. Zahrnuje také učení se z chyb minulosti a předvídání budoucnosti na základě fyzikálních a matematických zákonů.
Avšak i v každodenním životě, kde se bez minulosti a budoucnosti nemůžeme obejít, zůstává nejdůležitějším faktorem přítomný okamžik. Všechny zkušenosti z minulosti lze uplatnit pouze v přítomném okamžiku. Jakékoli plánování a uskutečňování těchto plánů se odehrává v přítomném okamžiku.
Osvícený člověk je vždycky soustředěný především na přítomnost, aniž ztrácí okrajové vědomí času. Jinými slovy, takový člověk užívá chronologický čas, ale je osvobozen od psychologického času. Dávejte pozor, abyste z chronologického času nedělali nevědomě čas psychologický. Jestliže jste v minulosti udělali nějakou chybu a dnes se ji snažíte napravit, užíváte chronologický čas. Jestliže však o svých chybách stále jen přemýšlíte, pak se s nimi ztotožňujete a vytváříte si z nich falešné já, které je vždycky spojeno s psychologickým časem. Ulpívání na minulosti vytváří těžké břemeno psychologického času.
Když si dáte nějaký cíl a snažíte se jej dosáhnout, užíváte chronologický čas. Uvědomujete si, kam směřujete, ale zároveň jste soustředěni na to, co děláte v přítomném okamžiku. Jakmile se soustředíte výhradně na svůj cíl, přestáváte vnímat přítomný okamžik. Přítomnost se stává jen nášlapným kamenem na cestě do budoucnosti a ztrácí svou hodnotu. Chronologický čas se mění v čas psychologický. Váš život přestává být dobrodružstvím, neboť vás žene nutkavá potřeba dosáhnout cíle. Necítíte vůni květin podél cesty a neuvědomujete si nádheru života, který se rozvíjí kolem vás, když žijete v přítomném okamžiku.
 

Chápu svrchovanou důležitost přítomného okamžiku, ale
nesouhlasím s názorem, ze čas je pouhá iluze.


Když říkám, že „čas je iluze", nesnažím se učinit žádné filozofické prohlášení. Pouze vás upozorňuji na prostý fakt - fakt tak zjevný, že si jej ani nemusíte uvědomovat nebo jej můžete považovat za bezvýznamný. Jakmile si jej však plně uvědomíte, může to odstranit všechny vaše „problémy". Dovolte mi, abych to znovu opakoval: Přítomný okamžik je všechno, co máte. Váš život se nemůže odehrávat jindy než v přítomném okamžiku. Není to pravda?

 

NESMYSLNOST PSYCHOLOGICKÉHO ČASU

Podíváte-li se na kolektivní projevy psychologického času, bude vám jasné, že se jedná o duševní nemoc. Psychologický čas se projevuje ve formě různých náboženských systémů a ideologií, jako je například komunismus nebo fašismus, které vycházejí z předpokladu, že nejvyšší dobro je v budoucnosti a že cíl ospravedlňuje prostředky. Cílem je určitý bod v budoucnosti, kdy bude dosaženo spásy, ať už v jakékoli podobě. Prostředky k dosažení tohoto cíle jsou často zotročení, týrání a vraždění lidí v přítomnosti.
Odhaduje se, že na cestě ke komunismu, který měl vybudovat „lepší svět", bylo zavražděno 50 milionů lidí. To je hrůzný příklad toho, jak víra v budoucí ráj vytváří peklo v přítomnosti. Je vůbec možné pochybovat, že psychologický čas je nebezpečnou duševní nemocí?
Jak funguje tento duševní mechanismus ve vašem životě? Snažíte se dostat někam, kde právě nejste? Je většina vašich činností pouhým prostředkem k dosažení cíle? Omezují se vaše zábavy na krátkodobá potěšení, jako je sex, jídlo, pití nebo drogy? Věříte, že dosáhnete uspokojení nebo psychologického naplnění, když budete vlastnit víc věcí? Čekáte na nějakého partnera, který dá smysl vašemu životu?
V normálním, neosvíceném stavu ztotožnění je nekonečný tvůrčí potenciál přítomného okamžiku zastíněn psychologickým časem. Z vašeho života se vytrácí veškeré nadšení a úžas. Stále opakujete stejné věci, přehráváte starý scénář ve své mysli, jenž vám dává jakousi totožnost, ale zakrývá realitu přítomného okamžiku. Vaše mysl je zahleděna do budoucnosti, aby unikla neuspokojivé přítomnosti.

 

NEGATIVNÍ EMOCE A UTRPENÍ
MAJÍ SVÉ KOŘENY V ČASE

 

Nicméně víra, že budoucnost bude lepší než přítomnost, není vždy pouhou iluzí. Přítomnost může být strašná a všechno se může
změnit v budoucnosti. A často se to stává.

 Budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace je velice vzácná, neboť ta závisí na tom, zda se dokážete soustředit na přítomný okamžik natolik, abyste se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáte jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li vaše mysl zatížena břemenem minulosti, váš život se nezmění. Minulost se opakuje, protože nežijete v přítomném okamžiku. Kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku utváří vaši budoucnost - kterou však můžete prožívat pouze jako přítomný okamžik.
Můžete vyhrát 10 milionů, ale nic podstatného se nezmění. Budete sice žít v lepším prostředí, ale nebudete dělat nic jiného než dnes. Člověk dnes umí rozštěpit atom. Místo aby zabil deset nebo dvacet lidí dřevěným kyjem, může zabít miliony pouhým stisknutím tlačítka. Je to skutečná změna?
Jestliže kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku určuje vaši budoucnost, co určuje kvalitu vašeho vědomí? Stupeň vaší pozornosti a soustředění na přítomnost. Takže skutečná změna se může stát pouze v přítomném okamžiku.
 
 *
 Všechny negativní emoce jsou způsobeny odmítáním přítomnosti a hromaděním psychologického času. Nespokojenost, úzkost, napětí, stres - všechny formy strachu -jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti. Výčitky svědomí, lítost, nenávist, zármutek jsou způsobeny přílišným soustředěním na minulost.
Většina lidí nevěří, že je možné zbavit se negativních emocí a dosáhnout pozitivního stavu vědomí. O tomto stavu osvobození však hovoří všechna duchovní učení, která nám neslibují spásu v imaginární budoucnosti, ale v přítomném okamžiku, tady a teď.
Možná si neuvědomujete, že čas je příčinou vašeho utrpení a problémů. Myslíte si, že je způsobují nepříznivé situace ve vašem životě, a z tohoto konvenčního hlediska máte pravdu. Dokud však nevyřešíte základní problém - tendenci vaší mysli ulpívat na minulosti a budoucnosti a odmítat přítomnost -, vaše problémy se budou opakovat. I kdybyste se nějakým zázrakem zbavili všech problémů a zdánlivých příčin utrpení, ale nezačali žít vědomě v přítomném okamžiku, brzy byste zjistili, že máte podobné problémy, které vás pronásledují jako váš vlastní stín. V podstatě však máte jen jediný problém: mysl zatíženou časem.
 

Nevěřím, že mohu dosáhnout někdy bodu,
kdy budu oproštěn od všech problémů.

 
Máte pravdu. Takového bodu nikdy nemůžete dosáhnout, neboť v něm už jste. Spásu nenajdete v čase. Nemůžete být svobodní v budoucnosti. Svobodní můžete být pouze v přítomném okamžiku.

 

HLEDEJTE ŽIVOT POD
POVRCHEM ŽIVOTNÍCH SITUACÍ

Pro mě je prostě přítomný okamžik velice špatný;
v žádném případě není osvobozující. Jediné, co mi zbývá,
je naděje, že se v budoucnosti něco změní.

 Možná věříte, že žijete v přítomném okamžiku, ale ve skutečnosti žijete v čase. Nemůžete být nešťastný a zároveň žít v přítomném okamžiku.
To, čemu říkáte váš „život", byste měl nazývat svou „životní situací". Je to psychologický čas: minulost a budoucnost. Některé věci v minulosti nedopadly přesně tak, jak jste si přál, a vy se stále bráníte tomu, co se stalo, a teď se bráníte tomu co je dnes. Doufáte, že se něco změní, ale vaše soustředění na budoucnost vás nutí odmítat přítomný okamžik.
 

Moje současná životní situace je sice důsledkem toho, co se stalo
v minulosti, ale přesto je to současná situace a já jsem nešťastný.

 
Zapomeňte na chvíli na svou životní situaci a soustřeďte se na svůj život.

 Jaký je v tom rozdíl?

Vaše životní situace existuje v čase.
Váš život je teď.
Vaše životní situace je imaginární.
Váš život je reálný.
Hledejte onu „úzkou bránu, která vede k životu". Touto bránou je přítomný okamžik. Soustřeďte se na tento okamžik. Vaše životní situace může být plná problémů - to je ostatně běžné, ale snažte se zjistit, zda máte nějaký problém v tomto okamžiku. Nikoli zítra nebo za deset minut, ale teď. Máte nějaký problém teď?
Máte-li jen samé problémy, nemůžete se věnovat ničemu jinému, nemůžete najít řešení. Proto se snažte vytvořit si prostor k tomu, abyste našli svůj život pod povrchem své životní situace.
Plně užívejte svých smyslů. Buďte tam, kde jste. Dívejte se kolem sebe. Jen se dívejte, nic neanalyzujte. Vnímejte světlo, barvy a tvary. Uvědomujte si mlčenlivou existenci všech věcí. Uvědomujte si prostor, který všemu umožňuje být. Naslouchejte zvukům; neposuzujte je. Naslouchejte tichu za nimi. Dotýkejte se různých předmětů - čehokoli - a vnímejte jejich Bytí. Sledujte rytmus svého dechu, vnímejte proudění životní energie ve svém těle. Dovolte všemu být, všemu ve svém nitru i v okolním světě. Uznejte „jsoucnost" všeho. Hluboce se ponořte do přítomného okamžiku.
Opouštíte umrtvující svět racionálních abstrakcí, svět času. Opouštíte sféru šílené mysli, která vám vysává životní energii, stejně jako znečišťuje a ničí Zemi. Probouzíte se do přítomnosti z iluze času.

 

VŠECHNY PROBLÉMY JSOU ILUZE VAŠÍ MYSLI

Mám pocit, jako bych se zbavil těžkého břemene. Příjemný pocit lehkosti.
V hlavě se mi vyjasnilo, ale moje problémy mě stále čekají, nebo ne?
Nebyly vyřešeny. Nesnažím se jim dočasně jen vyhnout?

 Kdybyste se probudil v ráji, netrvalo by dlouho, než by vám vaše mysl řekla, „ano, jistě, ale...". Koneckonců nejde tu o řešení problémů. Musíte si uvědomit, že žádné problémy neexistují. Existují jen životní situace - s nimiž se musíte smířit jako se součástí „jsoucnosti" přítomného okamžiku, dokud se nezmění nebo dokud se nedají řešit. Problémy jsou výtvorem mysli a ke své existenci potřebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.
Soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik a řekněte mi, jaký problém máte právě teď?
 Nic neříkáte, protože je nemožné mít problémy, když jste plně soustředěni na přítomný okamžik. Samozřejmě že jsou situace, které je třeba vyřešit nebo přijmout - ano. Ale proč z nich dělat problém? Proč dělat problém z čehokoli? Není snad život dost zajímavý a náročný i bez toho? K čemu potřebujete problémy? Vaše mysl podvědomě problémy miluje, protože vám poskytují jakousi totožnost. To je normální, a je to šílené. Máte-li „problém", znamená to, že přemýšlíte o situaci, kterou nechcete nebo nemůžete vyřešit a se kterou se nevědomě ztotožňujete. Zabýváte se svou životní situací natolik, že přestáváte vnímat život a Bytí. Nebo přemýšlíte o stovkách věcí, které budete muset udělat v budoucnosti, místo abyste se soustředili na to, co můžete udělat hned teď.
 Když z něčeho děláte problém, působíte si bolest. Stačí učinit jednoduché rozhodnutí: ať se děje cokoli, nebudu si působit bolest. Nebudu z ničeho dělat problém. Ačkoli je to velice jednoduché rozhodnutí, je zároveň velmi radikální. Takové rozhodnutí neučiníte, dokud nemáte plné zuby utrpení. A nebudete je moci realizovat, dokud si neuvědomíte sílu přítomného okamžiku. Jestliže přestanete působit bolest sami sobě, přestanete ji působit druhým. Přestanete znečišťovat svůj vnitřní prostor, naši krásnou Zemi a kolektivní duši lidstva.
 Jestliže jste zažili nějakou životu nebezpečnou situaci, pak víte, že to nebyl problém. Vaše mysl neměla čas dělat z toho problém. V opravdu kritické situaci se mysl zastaví; vy se plně soustředíte na situaci a začne vás řídit něco mnohem mocnějšího. To vysvětluje, proč v takových situacích jsou obyčejní lidé najednou schopni neuvěřitelně odvážných činů. Životu nebezpečnou situaci buď přežijete, nebo ne. V žádném případě to není problém.
Někteří lidé se rozzlobí, když jim říkám, že problémy jsou pouhé iluze. Mají pocit, že je chci připravit o jejich já, do něhož investovali tolik času. Mnoho let se nevědomě ztotožňují se svými problémy a utrpením. Čím by bez toho všeho byli?
Hodně z toho, co lidé dělají a říkají, je motivováno strachem, který je samozřejmě spojen s jejich odloučeností od přítomného okamžiku. Jelikož v přítomném okamžiku nemáme žádné problémy, nemáme ani strach.
Vyskytne-li se naléhavá situace, kterou je nutno okamžitě vyřešit, vaše akce bude rázná a účinná, bude-li vycházet z vědomí přítomného okamžiku. Budete reagovat intuitivně, nikoli na základě ustálených představ své mysli. V některých situacích, v nichž by vaše mysl reagovala, zůstanete soustředěni na přítomný okamžik a neuděláte nic, což bude mnohem účinnější.

 

ZÁSADNÍ ZMĚNA VE VÝVOJI VĚDOMÍ

 Také jsem zažil okamžiky osvobození od mysli a času, které popisujete, nicméně minulost a budoucnost jsou tak silné, že na ně mohu zapomenout jen dočasně.

 Vědomí času je hluboce zakořeněno v lidské mysli. Ale to, co tu děláme, je součástí hluboké transformace, k níž dochází v kolektivním vědomí lidstva. Lidstvo se probouzí z iluze o hmotě, formě a odloučenosti. Konec času. Snažíme se změnit způsoby myšlení, které ovládaly lidský život po dlouhé věky. Způsoby myšlení, které působí neuvěřitelné utrpení. Neříkám tomu zlo. Je lepší nazývat to nevědomím nebo šílenstvím.
 

Tato změna starých způsobů myšlení a vědomí, či spíš nevědomí:
je to něco, co musíme udělat, nebo se to prostě stane?
Je to nevyhnutelná změna?

 To záleží na perspektivě. Činnost a dění je vlastně tentýž proces; tyto dva aspekty nemůžeme oddělovat, protože jsme součástí totality vědomí. Nemáme však žádnou záruku, že se nám vědomí podaří transformovat. Tento proces není nevyhnutelný ani automatický. Vyžaduje naši spolupráci. V každém případě je to zásadní změna ve vývoji lidského vědomí a zároveň naše jediná šance na přežití.

 

RADOST Z BYTÍ

 Chcete-li zjistit, zda se necháte ovládat psychologickým časem, položte si tuto otázku: „Nacházím ve své činnosti lehkost a radost?" Jestliže ne, čas vám zastírá přítomný okamžik a život vám připadá jako boj.
To ovšem neznamená, že byste měli začít dělat něco jiného než to, co děláte. Stačí změnit způsob, jakým to děláte. Způsob, jak něco děláte, je důležitější než to, co děláte. Snažte se soustředit spíš na svou činnost než na její výsledek. Soustřeďte se na všechno, co vám přináší přítomný okamžik. To znamená, že musíte přijímat to, co je, protože se nemůžete plně soustředit na něco, čemu se zároveň bráníte.
Jakmile se soustředíte na přítomný okamžik, přestanete být nespokojení a váš život se naplní radostí. Jste-li plně soustředěni v přítomnosti, pak se naplní láskou všechno, co děláte - i ta nejjednodušší činnost.
 
 *
Nestarejte se o plody své činnosti - soustřeďte veškerou svou pozornost na činnost samotnou. Plody se dostaví samy. Tohle je velmi účinné duchovní cvičení. V Bhagavadgítě, jedné z nejstarších a nejkrásnějších duchovních knih, se tomu říká karmajóga, neboli cesta „posvěcené činnosti".
Když se přestanete zabývat minulostí a budoucností, radost bytí naplní všechno, co děláte. Když se soustředíte na přítomný okamžik, cítíte hluboký klid. Už nehledáte uspokojení a naplnění v budoucnosti. Nelpíte na výsledcích své činnosti. Ani úspěch, ani neúspěch nemůže změnit váš vnitřní stav Bytí. Našli jste život pod povrchem své životní situace.
V nepřítomnosti psychologického času se neztotožňujete se svou minulostí, ale vycházíte z Bytí. Překonali jste psychologickou potřebu stát se něčím jiným, než jste. Můžete se stát úspěšnými, můžete zbohatnout nebo se osvobodit od toho či onoho, ale v hlubší dimenzi Bytí jste úplní už teď.
 

Byli bychom v takovém stavu úplnosti schopni
nebo ochotni sledovat vnější cíle ?

 Samozřejmě že ano, ale už si nebudete dělat iluze, že vás zachrání něco nebo někdo v budoucnosti. Pokud jde o vaši životní situaci, jsou věci, které stojí za to získat. Ty patří do světa formy, zisků a ztrát. Nicméně na hlubší úrovni jste už teď úplní, a jakmile si to uvědomíte, vaše činnost se naplní radostnou a hravou energií. Přestanete být motivováni strachem, hněvem, nespokojeností či potřebou stát se důležitými. Nebudete mít strach z neúspěchu, jejž vaše ego považuje za ztrátu totožnosti. Je-li vaše hlubší já založeno na Bytí, zbavíte-li se psychologické potřeby něčím se stát, spokojenost a totožnost vašeho já přestanou být závislé na výsledcích vaší činnosti, takže se osvobodíte od strachu. Už nehledáte nic trvalého tam, kde to nelze najít: ve světě formy, zisku a ztráty, narození a smrti. Neočekáváte, že vás situace nebo lidé učiní šťastnými, a nejste zklamaní, když se vaše očekávání nevyplní.
Vážíte si všeho, ale na ničem nezáleží. Formy vznikají a zanikají, ale vy si uvědomujete věčnou podstatu za všemi formami. Víte, že „nic skutečného nelze ohrozit".
Žijete-li v takovém stavu Bytí, jak byste mohli neuspět? Jste úspěšní už teď.
 
 
ČTVRTÁ KAPITOLA

STRATEGIE VYHÝBÁNÍ SE
PŘÍTOMNÉMU OKAMŽIKU

 

ZTRÁTA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU:
ZÁKLADNÍ SEBEKLAM

I když připustím, že čas je iluzí, co se změní v mém životě?
Stejně musím žít ve světě, který je ovládán časem.

 Racionální souhlas je jen další formou víry a nic nezmění ve vašem životě. Chcete-li tuto pravdu realizovat, musíte podle ní žít. Bude-li každá buňka ve vašem těle plná života a budete-li vnímat tento život jako radost z Bytí, pak můžete říci, že jste se osvobodil od času.

 Jak mohu říci, že jsem se osvobodil od času, když musím platit účty, když stále stárnu a jednou zemřu jako všichni ostatní?

 Zítřejší účty nejsou problém. Smrt hmotného těla není problém. Problém je ztráta přítomného okamžiku, neboť vás nutí dělat si osobní problémy z pouhých situací, událostí a emocí. Ztráta přítomného okamžiku je ztrátou Bytí.
Chcete-li se osvobodit od času, musíte se zbavit psychologické potřeby odvozovat svou totožnost z minulosti a nesmíte očekávat, že dosáhnete naplnění v budoucnosti. Osvobození od času je nejhlubší transformací vědomí, jakou si můžete představit. V některých vzácných případech k tomu dochází dramaticky a radikálně a jednou provždy. Obvykle se to stává lidem, kteří se uprostřed intenzivního utrpení úplně vzdají přítomnému okamžiku. Většina lidí se o to však musí snažit.
Když poprvé pocítíte tento mimočasový stav vědomí, začnete se pohybovat mezi dimenzí času a dimenzí vědomé přítomnosti. Uvědomíte si, že v přítomném okamžiku žijete jen málokdy. Už toto uvědomění je velký úspěch, neboť je stavem vědomé pozornosti , ikdyž zpočátku jen velmi krátkým a prchavým. Postupně se však soustřeďujete na přítomný okamžik stále častěji a kdykoli si uvědomíte, že jej ztrácíte, jste schopni v něm zůstat o něco déle. Dokud nejste schopni žít v přítomnosti, to jest dokud si plně neuvědomujete přítomný okamžik, pohybujete se mezi vědomím a nevědomím, mezi stavem vědomé přítomnosti a stavem ztotožnění se s myslí. Znovu a znovu ztrácíte přítomný okamžik, znovu a znovu se do něj vracíte, až se nakonec vědomá přítomnost stane vaším převládajícím stavem.
Většinou si však přítomný okamžik uvědomujeme jen ve vzácných situacích a pouze krátkodobě. Většina lidí se pohybuje nikoli mezi vědomím a nevědomím, ale pouze mezi různými rovinami nevědomí.

 

NORMÁLNÍ A HLUBOKÉ NEVĚDOMÍ

Mluvíte o různých rovinách nevědomí. Co tím myslíte ?

 Jak asi víte, ve spánku se neustále pohybujete mezi bezesným spánkem a sněním. Podobným způsobem se většina lidí v bdělém stavu pohybuje mezi normálním nevědomím a hlubokým nevědomím. V normálním nevědomí se ztotožňujete se svými myšlenkami a emocemi, s předměty své touhy a nenávisti. Pro většinu lidí je to normální stav. V tomto stavu jste ovládáni svou egoickou myslí a neuvědomujete si Bytí. Je to stav téměř ustavičné nespokojenosti, nudy nebo nervozity. Pravděpodobně si to neuvědomujete, protože je to součást „normálního" života, stejně jako si neuvědomujete například zvuk větráku, dokud se nezastaví. Když se konečně zastaví, máte pocit úlevy. Mnoho lidí se nevědomě snaží přehlušit pocit nespokojenosti alkoholem, drogami, sexem, jídlem nebo prací. Tyto aktivity, které mohou být příjemné, když se jim oddáváme s mírou, se stávají návykem a přinášejí nám jen přechodný pocit úlevy.
Když se dostaneme do obtížné situace, která ohrožuje naše ego, stav nevědomé nespokojenosti se změní v akutní nespokojenost nebo utrpení. Tento stav se liší od normálního nevědomí pouze svou intenzitou.
Odmítání toho, co je, vyvolává nespokojenost, kterou většina lidí považuje za normální. Když však tento stav nevědomého odmítání reality zesílí, pociťujeme akutní zlost, strach, depresi atd. Hluboké nevědomí je často známkou toho, že se probudilo naše emoční tělo a že se s ním ztotožňujeme. Fyzické násilí by bylo nemožné bez hlubokého nevědomí. K projevům násilí může snadno dojít, kdykoli skupina lidí nebo dokonce celý národ vytváří negativní energetické pole.
Nejlepším měřítkem vaší úrovně vědomí jsou vaše reakce na obtížné životní situace. V takových situacích se obvykle nevědomý člověk stává ještě nevědomější, zatímco vědomý člověk se stává vědomějším. Obtížné situace můžete využít buď k tomu, abyste se probudili, nebo abyste usnuli ještě hlubším spánkem. Sen vašeho normálního nevědomí se pak změní v noční můru.
Nejste-li schopni uvědomovat si přítomný okamžik za normálních okolností, například když se procházíte v lese nebo když s někým hovoříte, je jisté, že nebudete schopni uvědomovat si přítomnost, když se situace zhorší. Necháte se ovládat emocemi, které jsou nakonec vždy určitou formou strachu, a ponoříte se do stavu ještě hlubšího nevědomí. Obtížné situace jsou vaší zkouškou. Stav vašeho vědomí se pozná podle toho, jak reagujete na obtížné životní situace, nikoli podle toho, jak dlouho vydržíte sedět se zavřenýma očima, ani podle toho, jaké máte vize.
Proto je nutné uvědomovat si přítomnost za normálních okolnosti, když je všechno poměrně snadné. Tímto způsobem se zlepší vaše schopnost soustředit se. Vědomé soustředění vytváří intenzivní energetické pole ve vašem nitru i kolem vás. Do tohoto pole nemůže vstoupit žádné nevědomí, žádné negativní emoce a žádné násilí, stejně jako v přítomnosti světla nemůže existovat temnota.
Až se naučíte sledovat své myšlenky a emoce, což je nutná součást vědomé pozornosti, budete možná překvapeni, jak málokdy jste opravdu klidní, spokojení a vyrovnaní. Vaše mysl se bude snažit odvést vaši pozornost od přítomného okamžiku.

 

CO HLEDAJÍ?

 Carl Jung se v jedné ze svých knih zmiňuje o indiánském náčelníkovi, který mu řekl, že většina bělochů má napjaté tváře, zírající oči a kruté chování. „Běloši stále něco hledají," řekl mu náčelník. „Co vlastně hledají? Zdá se, že pořád něco chtějí. Jsou stále neklidní a nespokojení. My nevíme, co chtějí. Myslíme si, že jsou šílení."
Lidé znali vnitřní nespokojenost dlouho před vznikem průmyslové civilizace, ale v západní společnosti, která dnes zahrnuje téměř celou Zemi, se tato nespokojenost projevuje obzvlášť silně. Lidé byli nespokojení v době Ježíše i v době Buddhy a dlouho předtím. Z čeho máte strach, ptal se Ježíš svých učedníků. „Může vám úzkostná myšlenka přidat jediný den života?" Buddha učil, že kořenem utrpení je naše ustavičná žádostivost.
Odpor přijímat přítomný okamžik, způsobený ztrátou vědomí Bytí, je základem naší odlidštěné průmyslové civilizace. Také Freud si uvědomoval existenci této vnitřní nespokojenosti, ale nechápal její skutečné příčiny a nevěřil, že je možné se od ní osvobodit. Tato kolektivní dysfunkčnost vytvořila velice nešťastnou a bezohlednou civilizaci, která se stala hrozbou nejen sama sobě, ale také životu na Zemi.
 

 

ODSTRANĚNÍ NORMÁLNÍHO NEVĚDOMÍ

 Jak se můžeme zbavit tohoto neštěstí?

 Uvědomujte si svůj vnitřní stav. Pozorujte, jak odmítání přítomného okamžiku a odpor k tomu, co je, vyvolává napětí a nespokojenost ve vašem nitru. Všechno nevědomé se rozptýlí ve světle vědomí. Jakmile rozptýlíte své normální nevědomí, rozzáří se světlo vašeho vědomí a bude pro vás snazší zabývat se hlubokým nevědomím, kdykoli ucítíte jeho tlak. Normální nevědomí je však zpočátku obtížné odhalit, protože je tak normální.
Proto sledujte svůj duševní stav. Ptejte se sami sebe: „Jsem v tuto chvíli spokojen?" nebo, „Co se děje v mém nitru?" Sledujte, co se odehrává ve vás, alespoň tak, jako sledujete, co se děje kolem vás. Vyřešíte-li své vnitřní problémy, vyřeší se i problémy vnější. Primární realita je ve vašem nitru, sekundární realita je ve vnějším světě. Na tyto otázky však neodpovídejte okamžitě. Soustřeďte svou pozornost dovnitř. Jaké myšlenky produkuje vaše mysl? Jaké máte pocity? Uvědomujte si své tělo. Cítíte nějaké napětí? Jestliže ano, snažte se zjistit, jakým způsobem se bráníte životu - tím, že odmítáte přítomný okamžik. Je mnoho způsobů, jakými se nevědomě bráníme přítomnému okamžiku. Uvedu několik příkladů. Častým cvičením se vaše schopnost sebepozorování zlepší.

 

OSVOBOZENÍ OD NESPOKOJENOSTI

 Nelíbí se vám to, co děláte? Cítíte nevyslovený odpor k někomu blízkému? Uvědomujete si, že negativní energie, která z vás vyzařuje, otravuje vás i lidi ve vašem okolí? Dobře se soustřeďte. Cítíte sebemenší odpor či neochotu? Jestliže ano, pozorujte ji na myšlenkové i emoční úrovni. Jaké vás napadají myšlenky? Pak se soustřeďte na své emoce, které jsou reakcí vašeho těla na vaše myšlenky. Uvědomujte si své emoce. Jsou příjemné, nebo nepříjemné? Je to energie, kterou byste v sobě chtěli mít? Máte na vybranou?
Možná vás někdo využívá, možná děláte něco nudného, možná vás někdo rozčiluje, ale to je vedlejší. Nezáleží na tom, zda vaše emoce jsou nebo nejsou odůvodněné. Faktem zůstává, že se bráníte tomu, co je. Děláte si z přítomného okamžiku nepřítele. Vyvoláváte konflikt mezi vnitřní a vnější realitou. Vaše nespokojenost znečišťuje nejen vaše vnitřní bytí, ale také kolektivní duši lidstva, jehož jste neoddělitelnou součástí. Znečišťování Země je jen odrazem vnitřního duševního znečištění: miliony nevědomých jedinců zanedbávají svůj vnitřní prostor.
Buď přestaňte dělat, co děláte, promluvte si s člověkem, jenž vás rozčiluje, a řekněte mu, co si myslíte, nebo se zbavte negativních emocí, které vaše mysl produkuje a které jen posilují vaše falešné já. Je důležité uvědomit si marnost takového počínání. Negativní přístup k jakékoli situaci nic nevyřeší. Všechno, co děláte pod vlivem negativní energie, se touto energií znečistí a časem způsobí ještě větší bolest a nespokojenost. Jakýkoli negativní vnitřní stav je nakažlivý. Nespokojenost se rozšiřuje snáze než tělesná choroba, neboť probouzí a posiluje latentní negativitu v druhých, pokud nejsou imunní - pokud nežijí vědomě.
Znečišťujete svět, nebo jej očišťujete? Jen vy sami jste odpovědní za svůj vnitřní prostor, stejně jako jste odpovědní za tuto planetu. Až lidé vyčistí svůj vnitřní prostor, přestanou znečišťovat Zemi.
 

Jak se můžeme zbavit negativních emocí?

 Tím, že je odhodíte. Jak odhodíte žhavý uhlík, který držíte v ruce? Jak se zbavíte těžkého a zbytečného břemene, jež nesete? Tím, že si uvědomíte, že jej už nechcete nést, a že jej odhodíte.
Hluboké nevědomí nebo hlubokou bolest je nutno transformovat tím, že přijímáme realitu a žijeme vědomě v přítomnosti. Mnoho nevědomých návyků můžeme odhodit, jakmile si uvědomíme, že je už nepotřebujeme, jakmile pochopíme, že máme na vybranou, neboť nejsme jen uzlíkem podmíněných reflexů. To ovšem předpokládá, že si uvědomíme moc přítomného okamžiku. Bez toho nemáme žádnou volbu.
 

Říkáte-li, že některé emoce jsou negativní,
nevytváříte duševní polaritu dobra a zla?

 Nevytvářím. Tato polarita byla vytvořena v dřívějším stadiu, když vaše mysl odsoudila přítomný okamžik jako špatný; tento soud vyvolal negativní emoci.
 

 Říkáte-li, že některé emoce jsou negativní, neříkáte tím, že by
neměly existovat? Všechno je dobré takové, jaké to je.

 Samozřejmě. Jakmile už cítíte nějakou emoci nebo reakci, přijměte ji. Vaše reakce nebyla dostatečně vědomá. To je fakt, nikoli odsouzení. Kdybyste měli na vybranou nebo kdybyste si uvědomovali, že máte na vybranou, vybrali byste si utrpení nebo radost? Spokojenost nebo nespokojenost? Klid nebo konflikt? Vybrali byste si myšlenku nebo emoci, která vám brání žít v přirozeném stavu pohody? Všechny takové emoce označuji za negativní, čímž chci prostě říci, že jsou špatné jako například žaludeční nevolnost.
Jak je možné, že lidé zabili přes 100 milionů lidí jen v tomto století? Něco takového je nepředstavitelné, a to nemluvím o duševním a fyzickém utrpení, jež lidé každý den způsobují jeden druhému a všem ostatním živým bytostem.
Chovají se tak, protože jsou ve spojení se svou přirozeností, s radostí vnitřního života? Samozřejmě že ne. Pouze lidé, kteří jsou v hluboce negativním stavu, kteří se cítí opravdu špatně, mohou vytvářet takovou realitu jako odraz toho, jak se cítí. Dnes ničí přírodu a planetu, která je udržuje při životě. Je to neuvěřitelné, ale je to pravda. Člověk je nebezpečně šílený a velmi nemocný živočišný druh. To není soud. To je fakt. Je však také fakt, že pod povrchem tohoto šílenství je zdraví. Uzdravení a spása jsou dostupné hned teď. Je jistě pravda, že když přijmete své negativní emoce, nemusíte se jimi už nechat ovládat a přenášet je na druhé. Nejsem si však jistý, zda neklamete sami sebe. Když jste se naučili přijímat své emoce, musíte se snažit dosáhnout dalšího stadia, kde je přestanete vytvářet. Pokud to neuděláte, vaše „přijímání" se stane pouhou nálepkou, která dovoluje vašemu egu oddávat se svému neštěstí a tím posilovat pocit odloučenosti od ostatních lidí, od okolního světa a od přítomného okamžiku. Jak víte, odloučenost je základem pocitu totožnosti vašeho ega. Skutečné přijímání by tyto pocity okamžitě transformovalo. A kdybyste opravdu věděli, že všechno je ,,v pořádku", jak říkáte a což je samozřejmě pravda, měli byste tyto negativní emoce? Kdybyste opravdu přijímali realitu, kdybyste se nebránili tomu, co je, nikdy by nemohly vzniknout. Sice si myslíte, že „všechno je v pořádku", ale v hloubi duše tomu nevěříte, a proto se realitě bráníte. A právě to způsobuje vaše negativní emoce.

 I to je v pořádku.

 Obhajujete své právo žít v nevědomí a trpět? Nemějte strach, nikdo vám to právo nebere. Když si uvědomíte, že vám je po nějakém jídle špatně, budete je i nadále jíst a tvrdit, že je v pořádku být nemocný?
 

 

AŤ JSTE KDEKOLI, BUĎTE TAM ÚPLNĚ

 Můžete uvést další příklady normálního nevědomí?

 Snažte se přistihnout sami sebe, když si stěžujete na situaci, ve které se nacházíte. Stěžování je vždycky projevem toho, že nepřijímáte to, co je. Je nabito negativní energií. Když si na něco stěžujete, děláte ze sebe oběť. Proto nežádoucí situaci buď změňte, nebo přijměte. Nebo odejděte. Všechno ostatní je šílenství.
Normální nevědomí je vždycky spojeno s odmítáním přítomného okamžiku. Bráníte se tomu, kde jste? Někteří lidé stále chtějí být někde jinde. Nikdy nejsou spokojeni s tím, kde jsou. Pozorujte sami sebe a uvidíte, zda je to váš případ. Ať jste kdekoli, buďte tam úplně. Připadá-li vám přítomná situace nesnesitelná, máte tři možnosti: odejít, změnit situaci nebo ji přijmout. Chcete-li být zodpovědní za svůj život, musíte si vybrat jednu z těchto možností - a musíte si vybrat teď. Pak přijměte důsledky. Nehledejte žádné výmluvy. Udržujte svůj vnitřní prostor čistý.
Jestliže se rozhodnete něco udělat - odejít nebo změnit situaci -, odhoďte všechny negativní emoce. Akce vycházející z pochopení situace je účinnější než akce vycházející z negativních emocí.
Jakákoli akce je často lepší než žádná akce, zejména když jste v nepříznivé situaci už dlouho. Bude-li to chyba, alespoň se něco naučíte, takže to vlastně chyba nebude. Pokud nic neuděláte, nic se nenaučíte. Neděláte nic, protože máte strach? Přiznejte svůj strach a uvědomujte si jej. Tím přerušíte spojení mezi strachem a myšlením. Nedovolte strachu, aby vstoupil do vaší mysli. Využijte síly přítomného okamžiku. Strach nemůže převládnout.
Jestliže nemůžete nic změnit ani odejít, přijměte přítomnou situaci a přestaňte sejí vnitřně bránit. Vaše falešné, nešťastné já, které se rádo cítí špatně, nemůže přežít. Tomu se říká vzdání se. Vzdát se není slabost. Je v tom ohromná síla. Duchovní sílu má pouze ten, kdo se vzdal přítomnému okamžiku. Vzdáte-li se situaci, vnitřně se od ní osvobodíte. Pak možná zjistíte, že se situace změní i bez vašeho přičinění. V každém případě jste svobodní.
Je něco, co „byste měli" dělat a neděláte to? Začněte to dělat hned teď. Pokud to dělat nechcete, přijměte svou nečinnost, pohodlnost Či odevzdanost. Plně šiji uvědomujte. Radujte se z ní. Buďte tak pohodlní nebo odevzdaní, jak jen můžete. Jakmile si to plně uvědomíte, brzy se toho zbavíte. Anebo také ne. V každém případě se však zbavíte vnitřního konfliktu, rezistence a negativních emocí.
Trpíte stresem? Jste tak zaměstnaní, že redukujete přítomnost na pouhý prostředek k tomu, abyste se dostali do budoucnosti? Stres je způsoben tím, že jste „tady", ale chcete být „tam", že jste v přítomnosti, ale chcete být v budoucnosti. Tato rozpolcenost vás ničí. Žít v takovém stavuje šílenství. Na tom nic nezmění fakt, že tak žijí všichni ostatní. Musíte-li pracovat rychle, musíte-li se štvát, můžete to dělat, ale nemusíte odmítat přítomnost. Ať děláte cokoli -dělejte to plně. Vnímejte proudění energie přítomného okamžiku. Pak přestanete být rozpolcení a zbavíte se stresu. Nebo nedělejte vůbec nic a jen seďte na lavičce v parku a přitom pozorujte svou mysl. Ta vám může říkat: „Měli byste pracovat. Marníte čas." Pozorujte svou mysl. Usmívejte se na ni.
Přemýšlíte často o své minulosti? Mluvíte často o svých dobrých a špatných zkušenostech? Vyvolávají ve vás vaše myšlenky pocity viny, pýchy, zášti, hněvu, sebelítosti? Pak nejen posilujete své falešné já, ale také urychlujete proces stárnutí, neboť ve své duši hromadíte minulost. Pozorujte lidi kolem sebe, kteří mají silné sklony neustále se zabývat minulostí.
Žijte plně v každém okamžiku. O minulosti přemýšlejte, jen když je to nezbytně nutné pro přítomnost. Vnímejte energii přítomného okamžiku, uvědomujte si plnost Bytí. Vnímejte svou existenci.
 
 *
 Děláte si zbytečné starosti? Přemýšlíte o tom, co by se „mohlo stát"? Jestliže ano, pak se ztotožňujete se svou myslí, která neustále předjímá budoucnost a vyvolává zbytečné obavy. Taková situace je neřešitelná, protože neexistuje. Je pouhou fikcí. S tímto šílenstvím, které vám oslabuje zdraví, můžete skoncovat, když začnete žít v přítomném okamžiku. Uvědomujte si rytmus svého dýchání. Sledujte proudění svého dechu. Vnímejte své vnitřní energetické pole. Všechno, co musíte řešit ve skutečném životě, existuje v tomto okamžiku. Ptejte se sami sebe, jaký „problém" máte teď. nikoli příští rok, zítra nebo za pět minut. Co je špatné v tomto okamžiku? Přítomný okamžik vždycky zvládnete, nelze zvládnout budoucnost - a ani to není nutné. Řešení a sílu najdete, až to budete potřebovat, ne dříve a ne později.
„Jednoho dne to dokážu." Přemýšlíte o svém cíli tak intenzivně, že redukujete přítomný okamžik na pouhý prostředek k jeho dosažení? Bere vám to radost z toho, co děláte? Čekáte, že teprve začnete žít? Jestliže přemýšlíte tímto způsobem, přítomnost vás nikdy neuspokojí, ať už dosáhnete čehokoli. Budoucnost vám bude vždycky připadat lepší.
Ustavičně na něco čekáte? Jak velkou část svého života trávíte čekáním? Nemluvím tu o krátkém čekání, jako je například čekání ve frontě nebo v dopravní zácpě. Dlouhé čekání je čekání na příští dovolenou, na lépe placené zaměstnání, na úspěch, na osvícení atd. Mnozí lidé stráví celý život tím, že čekají na to, aby konečně začali žít.
Čekání je stav mysli. V podstatě to znamená, že chcete budoucnost a odmítáte přítomnost. Chcete to, co nemáte, a nechcete to, co máte. Kdykoli na něco čekáte, nevědomě způsobujete konflikt mezi přítomností, kde nechcete být, a budoucností, kde chcete být. To zhoršuje kvalitu vašeho života, neboť vás to připravuje o přítomnost.
Není nic špatného na tom, když se snažíte zlepšit svou životní situaci. Svou životní situaci zlepšit můžete, ale nemůžete zlepšit svůj život. Život je primární. Život je vaše nejhlubší vnitřní Bytí. Život už je úplný, kompletní a dokonalý. Vaše životní situace závisí na okolnostech vašeho života a na vašich zkušenostech. Není nic špatného na tom, když se snažíte dosáhnout různých cílů. Špatné je, když to děláte na úkor svého života a Bytí. Život existuje jen v přítomném okamžiku.
Mnoho lidí čeká například na blahobyt. Blahobyt však nemůže přijít v budoucnosti. Přijímáte-li svou přítomnou realitu - kde jste a čím jste -, přijímáte-li to, co máte, pak jste vděční za to, co máte, co je, jste vděční za Bytí. Vděčnost za přítomnost a plnost života v přítomném okamžiku je blahobyt. Ten nemůže přijít v budoucnosti. Blahobyt se časem projeví různými způsoby.
Jste-li nespokojeni s tím, co máte, a chcete-li zbohatnout, i když vyděláte miliony, nepřestanete trpět vnitřním nedostatkem a nespokojeností. Můžete prožít mnoho krásných zážitků, ale ty odejdou a vám zůstane jen pocit prázdnoty a potřeba vyhledávat další tělesná a duševní potěšení. Nebudete si uvědomovat Bytí a plnost života v přítomném okamžiku.
Proto přestaňte čekat. Kdykoli se přistihnete, jak na něco čekáte, soustřeďte se na přítomný okamžik. Prostě buďte a radujte se z toho. Žijete-li v přítomném okamžiku, nemusíte na nic čekat. Takže až vám příště někdo řekne, že ho mrzí, že vás nechal čekat, můžete mu odpovědět: ,,To je v pořádku, nečekal jsem. Jen jsem tu stál a radoval se."
Uvedl jsem tu jen některé obvyklé strategie, jakých naše mysl užívá k odmítání přítomného okamžiku. Je velice snadné je přehlédnout, protože jsou součástí normálního života. Čím víc budete sledovat svůj duševní stav, tím snadněji si všimnete, kdy jste uvězněni v minulosti nebo v budoucnosti, to jest kdy nežijete v přítomném okamžiku. Probudíte se z iluze času do přítomnosti. Ale dávejte si pozor: vaše falešné, nešťastné já, které se ztotožňuje s myslí, žije v čase. Uvědomuje si, že přítomný okamžik je jeho smrt, a proto se cítí ohroženo. Udělá všechno, co může, aby vás od něj odvedlo. Bude se snažit udržet vás v čase.

 

VNITŘNÍ CÍL VAŠÍ ŽIVOTNÍ CESTY

 Chápu, co říkáte, ale přesto si myslím, že v životě musíme mít nějaký cíl. Jinak se necháme unášet okolnostmi, a cíl znamená budoucnost,
že ano? Jak se to slučuje se životem v přítomnosti?

 
 Je jistě dobré vědět, kam jdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje.
Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte. Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s budoucností. Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Vnější cíl patří do horizontální dimenze prostoru a času; vnitřním cílem je prohloubení vašeho Bytí ve vertikální dimenzi věčného okamžiku. Vaše vnější cesta může být dlouhá milion kroků; vaše vnitřní cesta má jen jediný krok: krok, který děláte teď. Jak si tento jediný krok uvědomujete stále hlouběji, pochopíte, že v sobě obsahuje nejen všechny ostatní kroky, ale také cíl vaší cesty. Tento krok se pak stává vyjádřením dokonalosti, aktem nesmírné krásy. Přivede vás do sféry Bytí a bude vyzařovat jeho světlo. To je cílem vaší vnitřní cesty, cesty do vašeho nitra.

Záleží na tom, zda dosáhneme svého vnějšího cíle,
zda budeme mít úspěch v tomto světě?

 Na tom vám bude záležet jen do té doby, než si uvědomíte svůj vnitřní cíl. Vnější cíl pro vás pak bude pouhou hrou, v níž můžete pokračovat jen proto, že vás baví. Také je možné, že nikdy nedosáhnete svého vnějšího cíle, zatímco dosáhnete vnitřního cíle. Nebo naopak, což je běžnější: získáte vnější bohatství a zůstanete vnitřně chudí. „Získáte celý svět a ztratíte duši," jak řekl Ježíš. Dříve nebo později je však každý vnější cíl odsouzen k nezdaru, neboť podléhá zákonu pomíjivosti všeho. Čím dřív si uvědomíte, že vám nic vnějšího nemůže dát trvalé uspokojení, tím lépe. Vzdáte se nerealistických očekávání a podřídíte své vnější cíle svému vnitřnímu cíli

 

MINULOST NEMŮŽE PŘEŽÍT
VE VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI

  Náš život je ovlivněn také kulturními vlivy, to jest geografickým místem a historickou dobou, ve které žijeme. To všechno má vliv na to, jak se díváme na svět, jak reagujeme, co si myslíme a jak žijeme. Jak bychom si to všechno mohli uvědomit a jak bychom se toho mohli vzdát? Jak dlouho by to trvalo? A i kdyby to bylo možné, co by nám pak zbylo ?

 
 Co nám zbývá, když se zbavíme iluzí? Nemusíte zkoumat svou nevědomou minulost. Stačí si uvědomit, jak se projevuje v tomto okamžiku ve vašich myšlenkách, emocích, touhách, reakcích a vnějších událostech. Všechno, co potřebujete vědět o své nevědomé minulosti, vám odhalí problémy přítomnosti. Budete-li se zabývat minulostí, stane se bezednou propastí. Budete si myslit, že potřebujete víc času, abyste jí porozuměli nebo se od ní osvobodili. Nakonec uvěříte, že vás od minulosti osvobodí budoucnost. To je ovšem iluze. Od minulosti vás může osvobodit pouze přítomnost. Čas vás nemůže osvobodit od času. Proto využívejte moc přítomnosti.
 

Co je to moc přítomnosti?

 Nic jiného než moc vaší vědomé přítomnosti, moc vašeho vědomí osvobozeného od myšlení.
Proto se zabývejte minulostí v rovině přítomnosti. Čím víc se soustředíte na minulost, tím víc ji posilujete a tím víc se s ní ztotožňujete. Vědomá pozornost je důležitá, ale ne když je zaměřena na minulost. Soustřeďte svou pozornost na přítomnost; uvědomujte si své chování, reakce, nálady, myšlenky, emoce, obavy a touhy. To všechno je vaše minulost. Jste-li schopni si to uvědomovat, aniž to analyzujete nebo kritizujete, pak minulost rozpustíte svou přítomností. Sami sebe najdete pouze v přítomnosti, nikoli v minulosti.
 

Není dobré poznat vlastní minulost, abychom pochopili, proč děláme určité věci, proč reagujeme určitými způsoby a proč žijeme tak,
jak žijeme ?

 Když si začínáte lépe uvědomovat svou přítomnou realitu, může se stát, že najednou pochopíte, proč děláte to, co děláte. Můžete si vzpomenout na některé věci, které se staly v minulosti, neboje můžete vidět jasněji. To je sice dobré, ale není to podstatné. Podstatná je vaše vědomá přítomnost. Jedině ta rozpouští minulost. Taje trans-formativní silou. Proto se nesnažte porozumět minulosti, ale uvědomujte si přítomnost. Minulost nemůže přežít ve vaší přítomnosti. Může přežít pouze ve vaší nepřítomnosti.
07.01.2008 18:15:39
janbuka
Vážení a milí návštěvníci, tyto stránky jsou živé a v nepřetržité výstavbě. Rubriky se doplňují, pravidelně a průběžně aktualizují. Moc rád se tu s vámi dělím o tajemství pohodového života v tomto přítomném okamžiku. A pokud jste i vy při sledování videa nebo četbě knihy, příspěvků, poslechu meditační hudby, či jen prohlídce autentických fotografií, zaznamenali hluboký vnitřní klid, objevili svůj nový životní prostor, stránky splnily svůj účel ... Právě jste zřejmě prošli jednou z mnoha bran tohoto světa pomíjivých forem. Nahlédli jste do světa neprojeveného čistého vědomí. Touto branou může být také ticho, stav bez myšlení, ale především -
 

tento přítomný okamžik

 
 
just for you and this moment - made by jan buka © 2008
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one