aneb Tajemství přítomného okamžiku         (Web je optimalizován pro prohlížeč Opera, Chrome)

KNIHA MPO - KAPITOLA 5 + 6

 

PÁTÁ KAPITOLA

VĚDOMÁ PŘÍTOMNOST

JE TO NĚCO JINÉHO, NEŽ SI MYSLÍTE

Říkáte, že nejdůležitější je vědomá přítomnost. Myslím, že to chápu,
ale nejsem si jistý, zda ten stav znám z vlastní zkušenosti.
Není to něco jiného než to, co si myslím, že to je?

 Je to něco jiného! O přítomnosti nemůžete mluvit a mysl tomu nemůže rozumět. Chápat přítomnost znamená být přítomný.
Udělejte malý pokus. Zavřete oči a řekněte si: „Jsem zvědav, jaká mě teď napadne myšlenka." Pak se soustřeďte a čekejte. Čekejte jako kočka u myší díry. Jaká myšlenka se vynoří z myší díry? Zkuste to.
*
Nuže ...?
 

Musel jsem dost dlouho čekat, než mě něco napadlo.

  Samozřejmě. Dokud jste ve stavu intenzivního soustředění, nenapadají vás žádné myšlenky. Jste klidný a velice pozorný. Jakmile vaše pozornost ochabne, začnou vás napadat myšlenky. Vrátí se myšlenkový šum, klid zmizí. Jste zpátky v čase.
Někteří zenoví mistři někdy zkoušejí pozornost svých žáků tak, že se k nim zezadu tiše přiblíží a nečekaně je uhodí holí. Jaký šok! Jestliže byl žák opravdu soustředěný a bdělý, jestliže „měl bedra opásaná a lampu hořící", jak říká Ježíš, všiml si, že se k němu mistr přiblížil, a uhnul se nebo ránu odrazil. Když si však mistra nevšiml, znamenalo to, že byl ponořen v myšlenkách, jinými slovy byl nepřítomný a nevědomý.
Chcete-li si uvědomovat každodenní život, musíte být hluboce soustředěni ve svém nitru, jinak vás vaše mysl bude unášet jako divoká řeka.

Co to znamená být „soustředěný ve svém nitru"?

Znamená to žít plně ve svém těle. Být soustředěn na vnitřní energetické pole. Vnímat své tělo zevnitř. Vědomí těla vás udržuje pozornými. Udržuje vás v přítomnosti.

 

EZOTERICKÝ SMYSL "ČEKÁNÍ"

Pozornost lze přirovnat k čekání. Ježíš tohoto srovnání užíval v některých svých podobenstvích. Taková pozornost není neklidným nebo znuděným čekáním, které je odmítnutím přítomnosti, o němž jsem se už zmínil. Není to čekání, při kterém jste soustředěni na určitý bod v budoucnosti, zatímco přítomnost si uvědomujete jako překážku, která vám brání v dosažení toho, co chcete. Je to úplně jiný druh čekání, který vyžaduje dokonalou ostražitost. Každou chvíli se může něco stát, a nejste-li naprosto bdělí a klidní, nevšimnete si toho. O tomto druhu čekání mluví Ježíš. V tomto stavu je veškerá vaše pozornost soustředěna v přítomném okamžiku. Nemyslíte, nevzpomínáte, nepředvídáte. Nejste napjatí, nemáte strach, jste plně soustředěni v přítomnosti. Jste přítomní celou svou bytostí, každou buňkou ve svém těle. V tomto stavu téměř úplně zmizí vaše „já", vaše osobnost, která má minulost a budoucnost. A přesto neztrácíte nic cenného. Zůstáváte sami sebou. Ve skutečnosti jste sami sebou víc než kdy předtím. Nebo ještě lépe, jedině teď, v tomto okamžiku, jste opravdu sami sebou.
„Buďte jako služebník čekající na návrat svého pána," říká Ježíš. Služebník neví, kdy se pán vrátí. Proto je bdělý, klidný a ostražitý, aby nepromeškal jeho návrat. V dalším podobenství hovoří Ježíš o pěti lehkomyslných (nevědomých) ženách, které nemají dost oleje (vědomí), aby jejich lampy hořely (aby si ženy uvědomovaly přítomnost), a proto zmeškají svého ženicha (přítomný okamžik) a nedostanou se ke svatebnímu obřadu (osvícení). Tyto ženy se liší od pěti moudrých žen, které mají dost oleje (jsou si vědomy přítomnosti). Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili jejich smysl. Během pozdějších mylných interpretací se jejich skutečný smysl úplně ztratil. Tato podobenství nehovoří o konci světa, ale o konci psychologického času. Hovoří o transcendenci egoické mysli a o možnosti žít v úplně novém stavu vědomí.

 

KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ
VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI

To, co jste právě popsal, občas cítím,
když jsem úplně sám uprostřed přírody.

 
 Ano. Zenoví mistři označují tento stav bezmyšlenkovitosti a totální vědomé přítomnosti slovem satori. Ačkoli satori není trvalou transformací, buďte vděční, když přijde, neboť je ukázkou stavu osvícení. Možná jste podobný stav prožili mnohokrát, ale nevěděli jste, co to je, a neuvědomovali jste si jeho význam. Chcete-li si uvědomovat krásu a posvátnost přírody, musíte být soustředěni v přítomnosti. Pozorovali jste někdy nekonečnou noční oblohu, ohromilo vás to naprosté ticho a nesmírnost prostoru? Poslouchali jste zvuk horského potoka? Poslouchali jste zpěv kosa za tichého letního soumraku? Abyste si to mohli uvědomit, vaše mysl musí být klidná. V takových chvílích musíte odhodit všechny své problémy a zapomenout na minulost a budoucnost a na všechno, co znáte; jinak se budete dívat a nic neuvidíte, budete poslouchat a nic neuslyšíte. Musíte být naprosto soustředěni v přítomném okamžiku.
Za krásou vnějších forem je něco víc: něco, co nelze pojmenovat, jakási hluboká, vnitřní, posvátná podstata. Tato vnitřní podstata vyzařuje ze všeho krásného. Vnímáte ji jen tehdy, když jste plně přítomní. Je tato bezejmenná podstata totéž co vaše přítomnost? Mohla by existovat bez vaší přítomnosti? Přemýšlejte o tom.
 
 *
 
 Když jste prožívali takovéto okamžiky úplného soustředění, pravděpodobně jste si neuvědomovali, že jste přechodně ve stavu naprosté bezmyšlenkovitosti. To proto, že pauza mezi tímto stavem a myšlením je velice krátká. Vaše satori možná trvalo jen několik vteřin, než vás napadla první myšlenka, nicméně existovalo. Jinak byste nemohli vnímat tu krásu. Mysl nemůže vnímat ani vytvořit krásu. Všechnu tu krásu a posvátnost jste vnímali jen několik vteřin, dokud jste byli plně soustředěni v přítomném okamžiku. Pravděpodobně jste si nevšimli zásadního rozdílu mezi bezmyšlenkovitým vnímáním krásy a myšlenkou, jež ji vzápětí pojmenovala a interpretovala. Časový interval mezi těmito dvěma stavy byl tak krátký, že vám to připadalo jako jeden souvislý proces. Faktem je, že jakmile vás napadla první myšlenka, celý zážitek byl vzpomínkou.
Čím delší časový interval mezi vjemem a myšlenkou, tím jste hlubší a vědomější.
Mnozí lidé jsou tak uvězněni ve své mysli, že pro ně krása přírody vůbec neexistuje. Mohou sice říci, že nějaká květina je krásná, ale to je pouze mechanické pojmenování. Tito lidé nejsou soustředěni v přítomnosti, a proto květinu opravdu nevidí, nevnímají její podstatu, její posvátnost - stejně jako neznají sami sebe, jako nevnímají svou vlastní podstatu, svou vlastní posvátnost.
Protože žijeme v kultuře ovládané racionálním myšlením, naše moderní obrazy, architektura, hudba a literatura postrádají krásu a vnitřní podstatu. Lidé, kteří tato díla tvoří, nejsou schopni se osvobodit - ani na okamžik - od své mysli. Proto nejsou nikdy ve spojení se svým vnitřním zdrojem tvořivosti a krásy. Mysl ponechaná sama sobě tvoří jen zrůdnosti, a to nejen v obrazárnách. Podívejte se na naše města a průmyslové pustiny. Ještě žádná civilizace nevytvořila něco tak ošklivého.

 

ČISTÉ  VĚDOMÍ

Je vědomá přítomnost totéž co Bytí?

 Když si uvědomujete Bytí, Bytí si uvědomuje samo sebe. Když si Bytí uvědomuje samo sebe je to vědomá přítomnost. Jelikož Bytí, vědomí a život jsou synonyma, lze říci, že vědomá přítomnost je život nebo vědomí, které si uvědomuje samo sebe. Nelpěte však na jednotlivých slovech, nesnažte se tomu rozumět. K tomu, abyste si uvědomovali přítomnost, nemusíte ničemu rozumět.

 Rozumím tomu, co jste právě řekl, ale mám dojem, že Bytí neboli nejvyšší transcendentální realita, není kompletní a že se neustále vyvíjí.
Potřebuje Bůh čas k osobnímu růstu?

 Tak se to jeví nám z naší omezené perspektivy viditelného vesmíru. „Já jsem Alfa a Omega," říká Bůh, „Ten, který je a který byl a který přichází, Všemohoucí." V mimočasové sféře, kde žije Bůh a která je také vaším domovem, je začátek a konec, Alfa a Omega totéž; podstata všeho, co kdy bylo a co kdy bude, je vždy přítomná v neviditelném stavu jednoty a dokonalosti - který si lidská mysl nedovede ani představit, ani pochopit. V našem světě zdánlivě oddělených forem je věčná dokonalost nemyslitelný pojem. Člověku se zdá, že i vědomí, toto světlo vyzařující z věčného Zdroje, je v procesu vývoje, ale to jen díky našemu omezenému vnímání. Z absolutního hlediska tomu tak není. Teď však hovořím o vývoji vědomí na tomto světě.
Všechno, co existuje, má Bytí, všechno má božskou podstatu, všechno má určitý stupeň vědomí. Dokonce i kámen má elementární vědomí; jinak by nemohl existovat a jeho atomy a molekuly by se rozptýlily do prostoru. Všechno je živé. Slunce, Země, rostliny, zvířata, lidé - všechny formy jsou projevem určitého stupně vědomí.
Svět vzniká, když na sebe vědomí bere tvary a formy, myšlenkové formy a hmotné formy. Podívejte se na miliony životních forem jen na této planetě. V moři, na souši i ve vzduchu - a každá forma se miliónkrát opakuje. Proč? Hraje snad někdo nebo něco jakousi hru, hru s formami? Tuto otázku si položili staří indičtí vizionáři. Ti chápali svět jako hru, kterou hraje Bůh. V této hře, které říkali lila, nejsou jednotlivé životní formy příliš důležité. Například většina mořských tvorů nežije déle než pět minut po narození. Ani lidé nežijí příliš dlouho, a když umřou, je to jako by nikdy nebyli. Je to tragické a kruté? Pouze když vytvoříte oddělenou totožnost pro každou životní formu, když zapomenete, že vědomí je božská podstata, jež se projevuje v různých formách. To však nemůžete opravdu vědět, dokud si neuvědomíte své vlastní božství jako čisté vědomí.
Když se vám v akváriu narodí ryba a vy jí dáte jméno Jana, napíšete jí křestní list a řeknete jí o její rodině, a za dvě minuty ji sežere jiná ryba - je to tragické. Ale jen proto, že jste vytvořili oddělenou totožnost tam, kde žádná nebyla. Oddělili jste fragment dynamického procesu, molekulárního tance a udělali jste z něj samostatnou entitu.
Vědomí se převléká do různých forem, dokud nedosáhnou takové složitosti, že se v nich úplně ztratí. U moderního člověka se vědomí ztotožňuje se svým převlečením. Uvědomuje si svou existenci jako forma, a proto žije ve strachu ze zničení své tělesné a myšlenkové formy. To je naše egoická mysl, která je počátkem naší dys-funkčnosti. Zdá se, že se během naší evoluce něco pokazilo. I to je však součástí Boží hry. Utrpení způsobené naší dysfunkčností nakonec nutí naše vědomí, aby se přestalo ztotožňovat s formou: Vědomí si začíná uvědomovat samo sebe, avšak na mnohem hlubší úrovni než předtím.
Tento proces vysvětluje Ježíš ve svém podobenství o ztraceném synu, který odchází z domova, utratí všechny peníze a nakonec se vrací. Po návratu ho otec miluje víc než před jeho odchodem. Syn je stejný jako předtím, ale teď má v sobě něco hlubšího. Toto podobenství popisuje cestu od nevědomé dokonalosti skrze zdánlivou nedokonalost a „zlo" k vědomé dokonalosti.
Uvědomujete si teď hlubší a širší význam pozorování své mysli? Kdykoli pozorujete svou mysl, vaše vědomí se přestává ztotožňovat s myšlenkovými formami a stává se nezaujatým pozorovatelem. Následkem toho se pozorovatel - čisté vědomí za všemi formami - stane silnějším a myšlenkové formy se stanou slabšími. Když hovoříme o pozorování vlastní mysli, zosobňujeme událost kosmického významu: skrze vás se vědomí probouzí ze svého snu o ztotožnění a zbavuje se formy. To je předzvěstí a zároveň už také součástí události, která je pravděpodobně ve vzdálené budoucnosti, pokud jde o chronologický čas. Tato událost se nazývá - konec světa.
 *
 Až se vědomí osvobodí od svého ztotožnění s tělesnou a duševní formou, stane se čistým či osvíceným vědomím, neboli vědomou přítomností. To se už stalo v životě několika jedinců a pravděpodobně se to brzy stane v životě mnoha lidí, ačkoli to není jisté. Většina lidí je stále ve spárech egoického modu vědomí: vědomí, které se ztotožňuje s myslí a je myslí ovládáno. Pokud se od své mysli lidé neosvobodí, jejich mysl je zničí. Budou prožívat stále větší zmatek, konflikty, násilí, zoufalství a šílenství. Egoická mysl je jako potápějící se loď. Když z ní nevyskočíte, utopíte se. Kolektivní mysl lidstva je nejšílenější a nejdestruktivnější entita, jaká kdy existovala na této planetě. Co si myslíte, že se stane, když se lidské vědomí nezmění?
Jedinou úlevou pro mnoho lidí je občasný návrat na úroveň vědomí pod myšlením. Každý to dělá ve spánku. Do určité míry se to děje také prostřednictvím sexu, alkoholu a dalších drog, které potlačují přílišnou duševní aktivitu. Kdyby nebylo alkoholu, sedativ a antidepresivních drog, které se dnes užívají v nesmírných kvantitách, šílenství lidské mysli by bylo ještě zjevnější. Věřím, že mnozí lidé by se stali nebezpečím pro sebe i pro druhé, kdyby nemohli užívat drogy. Tyto drogy vás ovšem jen udržují v dysfunkčním stavu. Jejich masové užívání jen oddaluje zhroucení starých struktur mysli a přechod na vyšší úroveň vědomí.
Návrat k nižším úrovním vědomí našich vzdálených předků, zvířat a rostlin není možný. Neexistuje cesta zpátky. Má-li lidstvo přežít, bude muset postoupit na vyšší úroveň. Vědomí se vyvíjí v celém vesmíru v miliardách forem. Takže i když se nám nepodaří dosáhnout vyšší úrovně, nebude na tom příliš záležet. Vědomí se projeví skrze nějakou jinou životní formu. Nicméně skutečnost, že čtete tuto knihu, je jasnou známkou toho, že se nové vědomí na této planetě začíná rozšiřovat.
Nejde o nic osobního: Nic vás neučím. Vy jste vědomí a nasloucháte sami sobě. Jedno východní rčení říká: „Učitel a žáci tvoři učení." Samotná slova nejsou důležitá. Slova nejsou Pravda: pouze k ní ukazují. Ačkoli každé slovo má svou historii a pochází z minulosti, slova, která vám teď říkám, jsou nositeli vysoké energie vědomé přítomnosti.
Mlčení je ještě účinnějším nositelem přítomnosti; proto si uvědomujte mlčení za mými slovy. Uvědomujte si pomlky. Naslouchat tichu je snadný a bezprostřední způsob, jak se stát vědomě přítomným. Kde je zvuk, tam je také ticho mezi jednotlivými zvuky. Naslouchání tichu vás okamžitě naplní klidem. Pouze klid a ticho ve vašem nitru může vnímat ticho ve vnějším světě. A je hluboké ticho něco jiného než vědomá přítomnost, vědomí osvobozené od myšlení?

 

KRISTUS:  REALITA  VAŠÍ  BOŽSKÉ  PŘÍTOMNOSTI

 Nelpěte na žádném slově. Vědomou přítomnost můžete nahradit slovem „Kristus", má-li to pro vás větší význam. Kristus je vaše božská podstata nebo Já, jak se tomu někdy říká na Východě. Jediný rozdíl mezi Kristem a přítomností je v tom, že slovo Kristus označuje vaše vnitřní božství bez ohledu na to, zda si je uvědomujete, kdežto vědomá přítomnost znamená probuzené božství neboli božskou podstatu.
Když si uvědomíte, že v Kristu není minulost ani budoucnost, zbavíte se mnoha falešných názorů. Říci, že Kristus byl nebo bude je contradictio in adiecto (protimluv). Ježíš byl. Byl to člověk, který žil před dvěma tisíci lety a realizoval božskou přítomnost, svou pravou přirozenost. A Ježíš řekl: „Než byl Abraham, já jsem." Neřekl: „Existoval jsem předtím, než se narodil Abraham." To by znamenalo, že byl stále ještě v dimenzi času a formy. Použití slov já jsem ve větě, která začíná v čase minulém, vyjadřuje radikální změnu, přerušení časové dimenze. Je to velice hluboké prohlášení. Ježíš se pokusil bezprostředně vyjádřit smysl vědomé přítomnosti, seberealizace. Překročil hranice vědomí ovládaného časem a vstoupil do mimo-časové sféry. Do světa vstoupila dimenze věčnosti. Věčnost ovšem neznamená nekonečný čas, nýbrž žádný čas. A tak se člověk Ježíš stal Kristem, nástrojem čistého vědomí. A jak se definuje sám Bůh? Říká snad, že vždycky byl a vždycky bude? Samozřejmě že ne.
Bůh řekl: „JSEM, CO JSEM." Žádný čas, jen přítomnost.
Druhý příchod Krista znamená transformaci lidského vědomí, přechod z času do přítomnosti, přechod od myšlení k čistému vědomí, nikoli příchod nějakého muže nebo ženy. Kdyby se Kristus zítra vrátil v nějaké vnější formě, nemohl by vám říci nic jiného než tohle: „Jsem Pravda. Jsem božská přítomnost. Jsem věčný život. Jsem ve vašem nitru. Jsem tady. Jsem teď."
*
 Krista nikdy nezosobňujte. Nedělejte z něj formu. Skutečné boží matky a osvícení mistři nejsou zvláštní jako osobnosti. Jsou mnohem prostší a obyčejnější než obyčejní lidé. Každý, kdo má silné ego, by je považoval za bezvýznamné nebo by si jich vůbec nevšiml.
Jste-li přitahováni k osvícenému učiteli, pak je to proto, že jste už dostatečně vědomí, abyste poznali vědomí v druhém. Bylo mnoho lidí, kteří nepoznali Ježíše nebo Buddhu, a mnoho lidí je přitahováno k falešným učitelům. Egoisté jsou přitahováni k egoistům. Temnota nerozpozná světlo. Jen světlo může poznat světlo. Proto nevěřte, že světlo je mimo vás nebo že přichází v jediné formě. Je-li pouze váš učitel vtělením Boha, kdo jste vy? Jakýkoli druh výlučnosti je ztotožnění s formou; a ztotožnění s formou znamená ego, ať je sebelépe zamaskované.
Užívejte přítomnost mistra jako zrcadla, jež odráží vaši pravou totožnost, abyste se stali ještě vědomějšími. Brzy zjistíte, že není rozdíl mezi „mou" a „tvou" vědomou přítomností. Přítomnost je jen jedna.
Skupinová práce vám také pomůže zesílit světlo vědomé přítomnosti. Skupina lidí ve stavu vědomé přítomnosti vytváří kolektivní energetické pole nesmírné intenzity. Nejenže povznáší vědomí každého člena skupiny, ale také pomáhá osvobodit kolektivní vědomí lidstva od nadvlády mysli. To činí stav vědomé přítomnosti dostupnější všem lidem. Pokud však alespoň jeden člen skupiny není schopen udržet energii tohoto stavu vědomí, egoická mysl se může snadno prosadit a sabotovat práci celé skupiny. Ačkoli je skupinová práce neocenitelná, sama o sobě nestačí a nesmíte se na ni spoléhat. Nesmíte spoléhat ani na učitele nebo mistra, kromě přechodného období, kdy se učíte praktikovat vědomou přítomnost.
 
ŠESTÁ KAPITOLA
 

VNITŘNÍ TĚLO

BYTÍ - VAŠE NEJHLUBŠÍ  JÁ

Hovořil jste o tom, jak je důležité být hluboce zakořeněn
ve svém těle. Můžete nám říci, co tím vlastně myslíte ?

Naše tělo se může stát vstupní bránou do sféry Bytí. Pohovořme si tedy o tom podrobněji.

Nejsem si jistý, zda přesně chápu, co myslíte slovem Bytí.

„Voda? Co tím myslíte? Nerozumím tomu." To by řekla ryba, kdyby měla lidskou mysl.
Nesnažte se pochopit Bytí. Do sféry Bytí jste již nahlédli, ale vaše mysl se snaží všechno vtěsnat do malých škatulek, které potom označuje nálepkami. To však není možné. Bytí nemůžeme poznat, neboť ve sféře Bytí předmět a subjekt poznání splývají v jedno.
Bytí můžeme cítit jako vždy přítomné Já-jsem, které je zájmenem a formou. Cítit, a tudíž vědět, že jste, a zůstat v tomto hluboce zakořeněném stavu je osvícení. Je to pravda, která vás osvobodí, říká Ježíš.

Osvobodí od čeho ?

Od iluze, že nejste ničím víc než hmotným tělem a myslí. Toto „iluzorní já", jak tomu říká Buddha, je naším základním omylem. Od strachu, který je důsledkem této iluze a který vás mučí tak dlouho, dokud odvozujete svou totožnost z této pomíjivé formy. A od hříchu, jenž je utrpením, kterého se nezbavíte, dokud vaše iluzorní já určuje, co si myslíte, říkáte a děláte.

 

REALITU  HLEDEJTE  ZA  SLOVY

Nemám rád slovo hřích, neboť to naznačuje,
že jsem souzen a shledán vinným.

To chápu. Kolem takových slov jako hřích se během staletí nahromadilo mnoho mylných interpretací, nicméně tato slova obsahují základní pravdu. Jestliže vám tyto interpretace brání rozpoznat realitu, kterou jednotlivá slova označují, pak je nepoužívejte. Nelpěte na slovech. Slovo je pouhým prostředkem. Je to abstrakce. Podobně jako ukazatel ukazuje na něco jiného. Například slovo med není med. O medu můžete hovořit, jak dlouho chcete, ale dokud jej neochutnáte, opravdu nevíte, co to je. Jakmile med ochutnáte, slovo med ztratí svou důležitost. Přestanete na něm lpět. Podobně je to se slovem Bůh. O Bohu můžete hovořit celý život, ale to neznamená, že znáte realitu, kterou to slovo označuje. Slovo Bůh je často jen duševním idolem.
A může to být i naopak: kdyby se vám z nějakého důvodu nelíbilo slovo med, mohlo by vám to zabránit v tom, abyste med kdy ochutnali. Kdybyste měli silný odpor ke slovu Bůh, mohli byste popírat nejen slovo, ale také realitu, kterou to slovo označuje. Připravili byste se o možnost tuto realitu vnímat. To všechno je ovšem spojeno s tím, že se ztotožňujete se svou myslí.
Takže když vám nějaké slovo nic neříká, nahraďte je jiným slovem. Nelíbí-li se vám slovo hřích, říkejte tomu nevědomí nebo šílenství. Tak se dostanete blíž k realitě, kterou slovo hřích označuje.

Ani tato slova se mi nelíbí, protože naznačují, že je se mnou
něco v nepořádku. Mám pocit, že jsem souzen.

 Samozřejmě že je s vámi něco v nepořádku - ale nejste souzeni. Nechci vás osobně urážet, ale nejste snad součástí lidstva, které jen ve dvacátém století zavraždilo 100 milionů členů svého vlastního druhu?

 Máte na mysli kolektivní vinu?

 To není otázka viny. Dokud jste ovládáni egoickou myslí, podílíte se na kolektivním šílenství. Možná jste nikdy nepřemýšleli o situaci člověka ve stavu ztotožnění s egoickou myslí. Otevřete oči a uvidíte všeprostupující strach, zoufalství, chamtivost a násilí. Podívejte se na ukrutnosti, jež lidé působí jeden druhému a všem ostatním živým tvorům na této planetě. Nemusíte odsuzovat. Stačí se dívat. Lidské chování je hřích. Je to šílenství. Je to nevědomí. A především nezapomínejte pozorovat svou vlastní mysl. A hledejte v ní kořeny šílenství.

 

HLEDEJTE  SVOU  NEVIDITELNOU
A  NEZNIČITELNOU  REALITU

 Řekl jste, že naše ztotožnění s tělesnou formou je iluze. Jak nám tedy
naše tělo, naše hmotná forma může pomoci uvědomit si Bytí?

 Vaše viditelné a hmatatelné tělo vás nemůže dovést do sféry Bytí. Viditelné tělo je pouze vnější schránkou či omezeným a deformovaným obrazem hlubší reality. V přirozeném stavu spojení s Bytím však lze tuto hlubší realitu vnímat jako neviditelné vnitřní tělo. Takže „žít v těle" znamená vnímat tělo zevnitř, vnímat život uvnitř těla a přestat se ztotožňovat s vnější formou.
To je ovšem jen počátek vnitřní cesty, která vás vede stále hlouběji do sféry hlubokého klidu a zároveň úžasné síly a pulzujícího života. Začnete si uvědomovat, že nejste jen bezvýznamným, efemérním fragmentem v nepřátelském vesmíru. Pod povrchem své vnější formy jste spojeni s něčím tak nesmírným, nepochopitelným a posvátným, že si to nelze ani představit, ani o tom mluvit - ale já o tom teď přesto mluvím. Nedělám to proto, abych vám dal něco, v co byste mohli věřit, ale proto, abych vám ukázal, jak to můžete poznat sami.
Dokud se ztotožňujete se svou myslí, jste odříznuti od Bytí. Jste--li soustředěni na svou mysl -jako většina lidí -, nejste ve svém těle. Vaše mysl absorbuje celé vaše vědomí a proměňuje je v myšlenky. Nemůžete přestat myslit. Nutkavé myšlení je kolektivní nemocí lidstva. Vaše totožnost, odvozená z činnosti vaší mysli, není zakořeněna v Bytí a stává se zranitelnou duševní abstrakcí, která vyvolává strach jako převládající emoci. Ve vašem životě pak chybí to jediné, na čem záleží: vědomí vašeho hlubšího já - vaše neviditelná a nezničitelná realita.
Chcete-li si uvědomovat Bytí, musíte osvobodit své vědomí od své mysli. To je jeden z nejdůležitějších úkolů na vaší duchovní cestě. Musíte soustředit svou pozornost nikoli na své myšlení, nýbrž do svého těla, kde můžete vnímat Bytí jako neviditelné energetické pole, jež dává život tomu, co vnímáte jako hmotné tělo.

 

SPOJTE  SE  S  VNITŘNÍM  TĚLEM

 Zkuste to hned teď. Pro začátek bude dobré, když zavřete oči. Později, až se naučíte „být ve svém těle", to nebude nutné. Soustřeďte svou pozornost do svého těla. Vnímejte je zevnitř. Je živé? Cítíte život ve svých rukou, pažích, nohou, chodidlech - v břiše, v hrudi? Vnímáte jemnou energii, která prostupuje celým vaším tělem a dává život každému orgánu a každé buňce? Cítíte tuto energii ve všech částech těla zároveň jako jediné energetické pole? Na několik minut se soustřeďte na pocity ve svém vnitřním těle. Nepřemýšlejte o nich. Vnímejte je. Čím víc se soustředíte, tím lip je budete vnímat. Budete mít pocit, jako by každá buňka byla živější, a máte-li dobrou představivost, můžete vidět, jak vám tělo začíná zářit. Ačkoli vám taková představa může dočasně pomoci, soustřeďte se především na své pocity. I sebekrásnější představa je definovaná formou, a proto nemůže proniknout tak hluboko.
 *
 Pocity vašeho vnitřního těla jsou beztvaré, neomezené a bezedné. Můžete jít stále hlouběji. Soustřeďte se na všechno, co cítíte. Možná cítíte jemné pálení v rukou nebo chodidlech. To prozatím stačí. Soustřeďte se na to. Vaše tělo se probouzí. Později budeme cvičit víc. Teď otevřete oči, ale nepřestávejte vnímat vnitřní energetické pole ve svém těle. Vnitřní tělo leží na hranici mezi vaší hmotnou formou a vaší podstatou, vaší pravou přirozeností. Buďte s ní ve stálém spojení.

 

TRANSFORMACE  SKRZE  TĚLO

 Proč většina náboženství odsuzuje nebo odmítá tělo? Zdá se, že většina
duchovních hledačů považuje tělo za překážku nebo za něco hříšného.

 

Proč tak málo hledačů něco našlo?

Na tělesné úrovni jsou lidé velmi blízko zvířatům. Se zvířaty sdílíme všechny základní tělesné funkce - rozkoš, bolest, dýchání, jedení, pití, vyprazdňování, spaní, sexuální pudy a samozřejmě narození a smrt. Po vyhnání z ráje se člověk probudil ve zvířecím těle -a to ho velice znepokojilo. „Nic si nenamlouvej. Nejsi nic než zvíře." Tuto zjevnou skutečnost bylo obtížné tolerovat. Adam a Eva si uvědomili, že jsou nazí, a dostali strach. Lidé začali nevědomě popírat svou zvířecí přirozenost. Existovalo reálné nebezpečí, že by mohli podlehnout zvířecím pudům a vrátit se do stavu naprostého nevědomí. Začala vznikat různá tabu spojená s některými částmi těla a tělesnými funkcemi, zejména sexualitou. Světlo lidského vědomí nebylo ještě dostatečně silné, aby se lidé mohli spřátelit se svou zvířecí přirozeností, aby jí dovolili být natož aby v ní hledali božskou podstatu. A tak udělali, co udělat museli. Začali se od svého těla distancovat.
Všechna náboženství tvrdila, že člověk není svým tělem. Lidé na celém světě začali hledat Boha, spásu nebo osvícení skrze odmítání těla. Dokonce si začali působit tělesnou bolest, aby své tělo potrestali, protože je považovali za hříšné. Křesťané tomu říkali umrtvování těla. Stoupenci jiných náboženství se snažili uniknout z těla skrze extatické stavy. Mnoho lidí to stále dělá. Dokonce i Buddha praktikoval extrémní askezi po dobu šesti let, ale osvícení dosáhl, teprve když se této praxe vzdal.
Skutečností je, že nikdo se nikdy nestal osvíceným prostřednictvím popírání těla. Ačkoli to může být fascinující a ačkoli můžete zakusit přechodné stavy osvobození od hmotných forem, nakonec se vždycky musíte vrátit do svého těla, kde dochází k transformaci. Transformace je možná jedině skrze tělo, nikoli mimo tělo. Proto žádný skutečný mistr nikdy neobhajoval myšlenku odmítání nebo opuštění těla.
Ze starých učení týkajících se těla zůstaly jen fragmenty jako například Ježíšův výrok, že „celé vaše tělo se naplní světlem". Dochoval se také mýtus, že Ježíš nikdy neopustil své tělo, ale vstoupil do „nebe" ve svém těle. Téměř nikdo nechápe tyto fragmenty ani skrytý smysl některých mýtů, takže názor, že „člověk není svým tělem", převládá do dnešního dne. Nesčetné množství duchovních hledačů proto nenašlo osvícení.
 

Můžeme znovu najít ztracená učení o významu těla
nebo je zrekonstruovat z existujících fragmentů?

 To není nutné. Všechna duchovní učení mají svůj původ v jediném Zdroji. V tomto smyslu vždy existoval jen jediný mistr, který se projevuje v různých formách. Já jsem tím mistrem a vy jste tím mistrem, jakmile jsme schopni spojit se s naším vnitřním Zdrojem. S tímto Zdrojem se můžeme spojit skrze své vnitřní tělo. Ačkoli všechna duchovní učení pocházejí z jediného Zdroje, jakmile jsou vyslovena nebo napsána, nejsou ničím než sbírkou slov - a slovo, jak už jsem řekl, není nic než ukazatel, jenž ukazuje na realitu. Všechna taková učení ukazují cestu ke Zdroji.
Už jsem hovořil o Pravdě, která je skrytá ve vašem těle, ale ještě jednou shrnu ztracená učení mistrů - takže tady je další ukazatel. Snažte se při čtení vnímat své vnitřní tělo.

 

KÁZÁNÍ  O  TĚLE

 To, co vidíte jako hmotnou strukturu nazývanou tělo, není skutečné - to nejste vy. Je to falešný obraz vaší reality, která je mimo narození a smrt, je to obraz vytvořený vaší myslí, jež vytváří tělo jako důkaz své víry v oddělenost a ospravedlnění svého strachu. Neodmítejte však své tělo, neboť uvnitř tohoto symbolu pomíjivosti, omezenosti a smrti, jejž vnímáte jako iluzorní výtvor své mysli, se skrývá krása vaší nesmrtelné reality. Pravdu nehledejte nikde jinde, neboť ji můžete najít pouze ve svém těle.
Nebojujte proti svému tělu, neboť když to děláte, bojujete proti své vlastní realitě. Vy jste svým tělem. Tělo, které vidíte a kterého se dotýkáte, je jen iluzorním závojem. Pod ním je skryto neviditelné vnitřní tělo, brána do sféry Bytí, do sféry věčného Života. Skrze své vnitřní tělo jste neoddělitelně spojeni s jediným, věčně přítomným Životem - který je mimo narození a smrt. Skrze své vnitřní tělo jste navždy totožní s Bohem.
 
 *

 

MĚJTE  HLUBOKÉ  KOŘENY

 Buďte ve stálém spojení se svým vnitřním tělem - neustále je vnímejte. To prohloubí a promění váš život. Čím víc si uvědomujete své vnitřní tělo, tím vyšší je jeho energie. Na vyšší energetické úrovni vás nemůže ovlivnit žádná negativita a vy přitahujete nové situace, jež jsou odrazem této vyšší energie.
Budete-li si uvědomovat své tělo, budete zakořeněni v přítomném okamžiku. Neztratíte se ve vnějším světě a neztratíte se ve své mysli. Vaše myšlenky a emoce, vaše obavy a touhy vás přestanou ovládat.
Sledujte, prosím, kde je vaše pozornost v tomto okamžiku. Čtete tato slova. Ta jsou středem vaší pozornosti. Okrajově si uvědomujete také své okolí a další lidi. Vaše mysl může reagovat na to, co čtete. A přece to vše nemusí absorbovat veškerou vaši pozornost. Snažte se být ve spojení se svým vnitřním tělem. Část své pozornosti soustřeďte dovnitř. Vnímejte celé své tělo zevnitř jako jediné pole energie. Jako byste četli celým svým tělem. Tohle cvičení opakujte v následujících dnech a týdnech.
Nesoustřeďujte svou pozornost jen na svou mysl a vnější svět. Soustřeďte se na to, co děláte, ale zároveň vnímejte své vnitřní tělo. Zůstaňte v něm zakořeněni. Pozorujte, jak to ovlivňuje stav vašeho vědomí a kvalitu toho, co děláte.
Kdykoli na něco čekáte, uvědomujte si své vnitřní tělo. Dopravní zácpy a čekání ve frontách vám budou připadat zábavné. Soustřeďte se hlouběji do svého těla a budete si hlouběji uvědomovat přítomný okamžik.
Umění uvědomovat si své vnitřní tělo se vám stane novým způsobem života; trvalé spojení s Bytím dá vašemu životu hloubku, jakou jste nepoznali nikdy předtím.
Jste-li hluboce zakořeněni ve svém těle, je snadné být pozorovatelem své mysli. Nemůže vámi otřást nic z toho, co se děje ve vnějším světě.
Pokud se nesoustředíte na přítomný okamžik - pokud nezůstanete ve svém těle -, budete ovládáni svou myslí. To, co jste se naučili v minulosti, bude ovládat vaše myšlení a chování. Občas se toho můžete zbavit, ale nikdy ne na dlouho. Tak je tomu zejména v obtížných situacích. Vaše reakce budou nevědomé, automatické a předvídatelné, neboť budou vyvolávány strachem, jenž je základní emocí vědomí ztotožněného s myslí.
Proto se v obtížných situacích snažte soustředit na vnitřní energetické pole ve svém těle. Stačí jen několik vteřin, ale musíte se soustředit v okamžiku, kdy se objeví problém. Jakýkoli odklad umožní vaší mysli, aby vás ovládla. Jakmile začnete vnímat své vnitřní tělo, ihned se uklidníte, neboť odvedete pozornost od své mysli. Je--li nutno reagovat, vaše reakce vycházejí z hlubší úrovně vašeho vnitřního těla. Jako je slunce jasnější než plamen svíčky, Bytí obsahuje nesrovnatelně víc inteligence než vaše mysl.
Dokud jste ve vědomém spojení se svým vnitřním tělem, jste jako strom, který je hluboce zakořeněn v zemi, nebo jako budova, která má hluboké a pevné základy. Tohoto srovnání použil Ježíš v onom často nepochopeném podobenství o dvou mužích, kteří stavějí dům. Jeden muž postaví dům na písku, a když přijde bouřka, voda dům odnese. Druhý muž kope hluboko, až narazí na skálu, a na ní postaví dům, který voda neodnese.

 

NEŽ  VSTOUPÍTE  DO  SVÉHO  TĚLA, ODPUSŤTE

 Když jsem se snažil soustředit se na své vnitřní tělo, měl jsem velmi
nepříjemný pocit. Byl jsem nervózní a cítil jsem jakousi nevolnost.
Takže jsem necítil to, o čem tu mluvíte.

 Pravděpodobně jste cítil nějakou emoci z minulosti, kterou jste si neuvědomoval, dokud jste nesoustředil pozornost do svého těla. Pokud si takovou emoci neuvědomíte, zabrání vám vstoupit do vnitřního těla, které leží pod ní. To neznamená, že byste o své emoci měl přemýšlet. Stačí ji jen pozorovat a přijmout ji takovou, jaká je. Některé emoce jsou snadno rozpoznatelné: hněv, strach, zármutek atd. Jiné je těžší pojmenovat. Mohou být jen neurčitým pocitem neklidu nebo napětí. Není však důležité emoce pojmenovat, důležité je uvědomit si je. Pozornost je klíčem k transformaci - a plná pozornost vede k přijetí. Pozornost je jako paprsek světla - soustředěná síla vašeho vědomí, která transformuje všechno v sebe samu.
Ve zdravém organismu mají emoce velmi krátké trvání. Emoce je jako vlna na hladině vašeho Bytí. Nejste-li však ve svém těle, emoce ve vás mohou přežít několik dní nebo týdnů nebo se mohou spojit s dalšími emocemi podobné frekvence, jež tvoří vaše emoční tělo. Tento parazit ve vás může žít mnoho let a může způsobit různé nemoci.
Proto vnímejte své emoce a snažte se zjistit, zda vaše mysl nelpí na pocitech viny, sebelítosti nebo zášti. Jestliže ano, znamená to, že jste neodpustili. Možná jste neodpustili sobě, druhému člověku nebo nějaké situaci - minulé, současné nebo budoucí -, kterou vaše mysl odmítá přijmout. Ano, vaše mysl může odmítat i budoucnost, protože ji považuje za nejistou a neovladatelnou. Odpuštění znamená vzdát se hněvu a zármutku. K tomu dojde přirozeně, jakmile si uvědomíte, že vaše negativní emoce pouze posilují vaše falešné já. Odpustit znamená nebránit se životu - dovolit životu, aby žil skrze vás. Odmítání života vede k bolesti a utrpení a mnohdy k tělesnému onemocnění.
Jakmile opravdu odpustíte, osvobodíte se od nadvlády své mysli. Neschopnost odpouštět je v povaze mysli. Ego nemůže žít bez konfliktu. Mysl nemůže odpustit. Odpustit můžete pouze vy. Soustředíte se na přítomný okamžik, vstoupíte do svého těla a vnímáte živoucí klid, který vyzařuje z Bytí. Proto Ježíš řekl: „Než vstoupíte do chrámu, odpusťte."
 
 *

 

VAŠE  SPOJENÍ  S  NEVIDITELNÝM  BYTÍM

 Jaký je rozdíl mezi vědomou přítomností a vnitřním tělem?

Vědomá přítomnost je čisté vědomí - vědomí osvobozené od mysli, od světa formy. Vnitřní tělo je vaším spojením s neviditelným Bytím a ve svém nejhlubším aspektu je tímto Bytím: Zdrojem, z nějž vyzařuje vědomí jako světlo ze slunce. Vědomí vnitřního těla je vědomí, které se rozpomíná na svůj původ a vrací se ke Zdroji.
 

Je toto neviditelné Bytí totéž co Bytí?

 Ano. Výraz neviditelné bytí se snaží vyjádřit negativním způsobem to, co je nevyslovitelné, nepředstavitelné a nemyslitelné. Říká, čím není, a tím ukazuje na to, čím je. Naopak Bytí je pozitivní výraz. Ale nelpěte na žádném z těchto výrazů. Jsou to jen ukazatele.
 

Řekl jste, že vědomá přítomnost je vědomí osvobozené
od mysli. Kdo toto vědomí osvobozuje?

Vy. Ale protože jste ve své podstatě vědomím, lze říci, že je to probuzení vědomí z iluze formy. To ovšem neznamená, že vaše vlastní forma okamžitě zmizí v explozi světla. Můžete pokračovat ve své přítomné formě, ale zároveň si můžete uvědomovat svou beztvarou a nesmrtelnou podstatu.
 

 Musím přiznat, že tomu nerozumím, ale na jisté hlubší úrovni vím,
o čem mluvíte. Je to spíš pocit než cokoli jiného. Nemýlím se?

 Nemýlíte se. Pocity vás dovedou blíž k tomu, čím opravdu jste. Nemohu vám říci nic, co byste v hloubi své duše už neznali. Jakmile dosáhnete určitého stadia vnitřního spojení, poznáte pravdu, když ji slyšíte. Pokud jste toho stadia ještě nedosáhli, soustřeďte se na své tělo a to vám pomůže.

 

ZPOMALENÍ  PROCESU  STÁRNUTÍ

 Uvědomování si vnitřního těla má další blahodárné účinky v hmotné sféře. Jedním z nich je zpomalení stárnutí hmotného těla.
Zatímco vnější tělo poměrně rychle stárne, vnitřní tělo se časem nemění. Energetické pole vnitřního těla budete vnímat stejně ve dvaceti jako v osmdesáti. Bude stejně živé. Jakmile se osvobodíte od své mysli a začnete žít ve svém vnitřním těle a v přítomnosti, vaše hmotné tělo se bude cítit lehčí a živější. Čím víc si uvědomujete své tělo, tím řidší se stává jeho molekulární struktura. Vyšší vědomí znamená oslabení iluze hmotnosti.
Ztotožňujete-li se víc se svým vnitřním tělem, než se svým vnějším tělem, žijete-li v přítomnosti a nejste-li ovládání minulostí ani budoucností, nehromadíte čas ve své duši ani v buňkách svého těla. Nahromadění času snižuje schopnost buněk obnovovat se. Takže když žijete ve vnitřním těle, vnější tělo stárne mnohem pomaleji, a i když stárne, vaše věčná podstata vyzařuje skrze vnější formu a vy nevypadáte jako starý člověk.
 

Existuje nějaký vědecký důkaz, který by to potvrzoval?

 Vyzkoušejte to a důkazem budete vy.

 

POSILOVÁNÍ  IMUNITNÍHO  SYSTÉMU

 Dalším blahodárným účinkem tohoto cvičení v hmotné sféře je posílení imunitního systému, k němuž dochází, když žijete ve svém těle. Čím víc si uvědomujete své tělo, tím silnější je váš imunitní systém. Jako by se probudila každá buňka. Vaše tělo miluje vaši pozornost. Pozornost je také velice účinnou formou sebeléčení. Většina nemocí přichází, když nejste přítomni ve svém těle. Není-li pán v domě, začnou přicházet nezvaní hosté. Žijete-li ve svém těle, nezvaní hosté nemohou vstoupit.
Vědomá pozornost posiluje také duševní imunitní systém. Tento systém vás chrání před negativní energií druhých lidí, která je velmi nakažlivá. Žijete-li ve svém těle, zvyšuje se frekvence vašeho energetického pole, takže všechno, co vibruje na nižší frekvenci (strach, zlost, deprese), existuje v úplně jiné rovině reality. Nižší frekvence už nevstupují do vašeho vědomí, a jestliže ano, nemusíte se jim bránit, neboť vámi jen procházejí. Nepřijímejte ani neodmítejte nic z toho, co vám říkám. Vyzkoušejte si to sami.
Existuje jedna velice účinná meditace, kterou můžete dělat, kdykoli chcete posílit svůj imunitní systém. Tato meditace je obzvlášť účinná, když cítíte první příznaky nemoci. Také neutralizuje poruchy ve vašem energetickém poli způsobené nějakou formou negativity. Pokud však nežijete ve svém těle, účinky této meditace budou jen dočasné. Tady je:
Kdykoli máte čas, zejména večer před spaním nebo ráno po probuzení, „zaplavte" své tělo vědomím. Zavřete oči. Lehněte si na záda. Soustřeďte svou pozornost na jednotlivé části těla: ruce, nohy, břicho, hruď atd. Vnímejte energii uvnitř těchto částí. Na každou se soustřeďte po dobu patnácti vteřin. Pak nechte svou pozornost několikrát proběhnout celým tělem jako vlnu od hlavy až k patě a zpátky. Pokračujte asi minutu. Pak vnímejte své vnitřní tělo jako jediné energetické pole. Vnímejte je několik minut. Intenzivně vnímejte každou buňku ve svém těle. Nedělejte si starosti, když vaše mysl občas odvede vaši pozornost od vašeho těla a vy začnete o něčem přemýšlet. Jakmile si to uvědomíte, obraťte svou pozornost zpátky ke svému vnitřnímu tělu.

 

VYUŽIJTE  SVŮJ  DECH

 Když je moje mysl velice aktivní, nemohu od ní odtrhnout pozornost
a nejsem schopen vnímat své vnitřní tělo. To se stává zejména
ve chvílích zármutku nebo strachu. Můžete mi dát nějakou radu?

 Kdykoli je pro vás obtížné navázat spojení se svým vnitřním tělem, soustřeďte se nejdřív na svůj dech. Vědomé dýchání, což je velice účinná meditace, vás uvede do kontaktu s vaším tělem. Sledujte svůj dech, jak proudí dovnitř a ven z vašeho těla. Dýchejte zhluboka a vnímejte, jak se vám roztahuje a stahuje břicho při každém nadechnutí a vydechnutí. Zavřete oči a představujte si, že jste obklopeni světlem nebo ponořeni do nějaké zářivé látky - moře vědomí. Pak světlo nadechujte. Představujte si, jak vám naplňuje celé tělo. Postupně se soustřeďte na své pocity. Nyní jste ve svém tele. Nelpěte na žádné vizuální představě.
 
 *

 

TVŮRČÍ  POUŽITÍ  MYSLI

Potřebujete-li použít svou mysl pro nějaký specifický účel, užívejte ji ve spojení se svým vnitřním tělem. Mysl můžete užívat tvůrčím způsobem, jedině když si uvědomujete přítomný okamžik a nemyslíte. Tohoto stavu dosáhnete nejsnáze skrze své tělo. Potřebujete-li najít nějaké řešení nebo tvůrčí myšlenku, přestaňte myslit a soustřeďte se na své vnitřní energetické pole. Uvědomte si vnitřní klid. Až opět začnete přemýšlet, vaše myšlení bude svěží a tvůrčí. Kdykoli o něčem přemýšlíte, pohybujte se mezi myšlením a nasloucháním svému vnitřnímu klidu. Jinými slovy, myslete celým tělem, nejen hlavou.
 
 *

 

UMĚNÍ  NASLOUCHAT

Když vám někdo něco říká, poslouchejte celým tělem, nejen svou myslí. Vnímejte energetické pole svého vnitřního těla. To odvrátí vaši pozornost od myšlení a vytvoří klidný prostor, který vám umožní opravdu naslouchat. Dáváte druhému člověku prostor - prostor být. To je ten nejcennější dar, jaký můžete darovat. Většina lidí neumí naslouchat, protože jejich pozornost je soustředěna na myšlení. Proto nevnímají to, na čem opravdu záleží: Bytí druhého člověka pod povrchem mysli a slov. Samozřejmě že Bytí druhých můžete vnímat pouze skrze své vlastní Bytí. Tohle je počátek vědomí jednoty, kterou je láska. Na nejhlubší úrovni Bytí jste totožní se vším, co existuje.
Většina lidských vztahů je založena na interakci lidských myslí, nikoli na komunikaci lidských bytostí. Proto je v lidských vztazích tolik konfliktů. Dokud jste ovládáni svou myslí, nevyhnete se problémům. Spojení s vnitřním tělem vytváří volný prostor, v němž lidské vztahy mohou vzkvétat.
09.01.2011 06:12:28
janbuka
Vážení a milí návštěvníci, tyto stránky jsou živé a v nepřetržité výstavbě. Rubriky se doplňují, pravidelně a průběžně aktualizují. Moc rád se tu s vámi dělím o tajemství pohodového života v tomto přítomném okamžiku. A pokud jste i vy při sledování videa nebo četbě knihy, příspěvků, poslechu meditační hudby, či jen prohlídce autentických fotografií, zaznamenali hluboký vnitřní klid, objevili svůj nový životní prostor, stránky splnily svůj účel ... Právě jste zřejmě prošli jednou z mnoha bran tohoto světa pomíjivých forem. Nahlédli jste do světa neprojeveného čistého vědomí. Touto branou může být také ticho, stav bez myšlení, ale především -
 

tento přítomný okamžik

 
 
just for you and this moment - made by jan buka © 2008
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one