aneb Tajemství přítomného okamžiku         (Web je optimalizován pro prohlížeč Opera, Chrome)

KNIHA MPO - KAPITOLA 9 + 10

 
DEVÁTA KAPITOLA

ZA ŠTĚSTÍM A NEŠTĚSTÍM
JE HLUBOKÝ KLID

 

VYŠŠÍ   DOBRO

Je nějaký rozdíl mezi štěstím a vnitřním klidem?


Ano, štěstí závisí vždy jen na vnějších okolnostech, naproti tomu hluboký vnitřní klid nikoli.
 

Je možné přitahovat pouze pozitivní okolnosti?
Kdyby bylo naše myšlení vždycky pozitivní,
naše životní situace by byla pozitivní, že ano ?

 
Umíte skutečně rozlišovat mezi pozitivním a negativním? Vidíte celkový obraz? Neúspěch, ztráta, nemoc či utrpení byly pro mnoho lidí největšími učiteli. Bolest je naučila vzdát se falešných představ o sobě samých, odnaučila je sledovat povrchní cíle. Naučila je pokoře a soucitu. Učinila je reálnějšími.
Ačkoli si to nemusíte uvědomovat, v každé negativní zkušenosti se skrývá hluboké ponaučení. Dokonce i krátká nemoc vám může ukázat, co je ve vašem životě reálné a co je nereálné, na čem záleží a na čem nezáleží.
Z vyššího hlediska jsou životní podmínky vždycky pozitivní. Přesněji řečeno: nejsou ani pozitivní, ani negativní. Jsou prostě takové, jaké jsou. Jestliže plně přijímáte realitu - což je jediný rozumný přístup -, není ve vašem životě nic „dobrého" ani „špatného".
Existuje jen vyšší dobro - které obsahuje všechno „špatné". Z hlediska mysli však existuje dobro a zlo, láska a nenávist. Proto se v bibli říká, že Adam a Eva byli vyhnáni z „ráje", když „pojedli ze stromu poznání dobrého a špatného".
 

To mi připadá jako odmítání reality a sebeklam. Když se mi stane něco strašného, mohu sice předstírat, že to není špatné, ale faktem zůstává,
že to špatné je. Tak proč to popírat?

 
Nic nepředstíráte. Prostě přijímáte situaci takovou, jaká je. To je všechno. Tím překročíte hranice mysli, která vytváří polaritu negativního a pozitivního. Přijetí reality je základním aspektem odpuštění. Odpouštět přítomnosti je ještě důležitější než odpouštět minulosti. Když odpustíte každému okamžiku - když mu dovolíte být tím, čím je -, nedojde k nahromadění zášti, kterou je nutno odpustit později.
Uvědomte si, že teď nemluvím o štěstí. Když vám někdo umřel nebo když cítíte, že se blíží vaše vlastní smrt, nemůžete být šťastní. To je nemožné. Nicméně můžete být klidní. Přijímáte-li přítomný okamžik, můžete být smutní, ale ve svém nitru cítíte hluboký klid. To je emanace Bytí, vnitřní klid, dobro, které nemá protiklad.
 

Co když jsem v situaci, kterou mohu změnit?
Jak takové situaci mohu dovolit být a zároveň ji změnit?

 
Udělejte, co musíte udělat. Prozatím však přijímejte, co je. Jelikož mysl a rezistence jsou synonyma, přijetí reality vás okamžitě osvobodí z područí mysli, a tím vás spojí s Bytím. Následkem toho přestanou působit obvyklé egoistické motivace - strach, chamtivost atd. Jste teď pod kontrolou mnohem větší inteligence, než je vaše mysl, takže všechno děláte s jiným vědomím.
„Přijímejte všechno, co vám osud přináší, neboť co jiného může uspokojit vaše potřeby?" Tato slova napsal Marcus Aurelius před dvěma tisíci lety.
Zdá se, že většina lidí musí prožít velké utrpení, aby se vzdali rezistence a přijímali realitu - aby dokázali odpouštět. Jakmile se to naučí, stane se velký zázrak: probuzení vědomí Bytí skrze to, co se jeví jako zlo, transformace utrpení ve vnitřní klid. Veškeré zlo a utrpení na tomto světě nakonec lidi donutí uvědomit si, čím opravdu jsou. Takže to, co ze svého omezeného hlediska vnímáme jako zlo, je ve skutečnosti součástí vyššího dobra, které nemá žádný protiklad. To si však uvědomíte teprve tehdy, až se naučíte odpouštět. Dokud to neumíte, zlo zůstává zlem.
Jakmile si uvědomíte neskutečnost minulosti a začnete přijímat přítomnou realitu takovou, jaká je, dojde k transformaci nejen ve vašem nitru, ale také ve vnějším světě. Ve vás i kolem vás vznikne intenzivní pole vědomí, které dříve či později ovlivní každého, kdo do něj vstoupí. Vyléčíte bolest, rozptýlíte nevědomí aniž cokoli děláte prostě jen tím, že jste intenzivně soustředěni v přítomném okamžiku.
 
*

 

KONEC  VAŠEHO  ŽIVOTNÍHO   DRAMATU

 

Žijete-li ve stavu vědomé přítomnosti a vnitřního klidu, může se ve vašem životě stát něco, co lze považovat za ,,špatné" z hlediska obyčejného vědomí?

 
Většina takzvaných špatných událostí je způsobena nevědomím. Tyto negativní události někdy nazývám „dramaty". Jestliže si plně uvědomujete přítomnost, dramata přestávají vstupovat do vašeho života. Dovolte mi, abych vám vysvětlil, jak funguje vaše ego a jak vytváří dramata.
Ego je mysl, která řídí váš život, pokud nejste jejím pozorovatelem. Ego se považuje za osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako potenciální hrozbu nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. Ačkoli některé strategie ega jsou velice chytré, ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je samotné ego.
Kdykoli se ega dostanou dohromady, ať už v osobních nebo pracovních vztazích, začne docházet ke konfliktům, problémům, mocenským bojům, emočnímu a fyzickému násilí atd. K těmto problémům patří kolektivní zlo - válka, genocida a vykořisťování -, jež způsobuje nahromaděné nevědomí lidstva. Mnoho nemocí je způsobeno ustavičnou rezistencí ega, jejímž následkem dochází k zablokování proudu životní energie v našem těle. Jakmile se spojíte s Bytím, přestanete být ovládáni svou myslí, která způsobuje všechno zlo.
Kdykoli se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stále si vytváříte nějaké drama. Když se litujete, je to drama. Když máte výčitky svědomí, je to drama. Když dovolíte minulosti nebo budoucnosti, aby zastínila přítomnost, vytváříte psychologický čas - který je nutným předpokladem dramatu. Kdykoli odmítáte přítomný okamžik, vytváříte drama.
Většina lidí své životní drama miluje. Jejich drama je jejich totožností. Jejich ego řídí jejich život. Dokonce i jejich - obvykle neúspěšná - snaha vyřešit své životní problémy je součástí jejich ega. Tito lidé rozhodné nechtějí své drama ukončit. Dokud se ztotožňují se svou myslí, mají největší strach z vlastního probuzení.
Přijímáte-li přítomnou realitu, skončí veškerá dramata ve vašem životě. Nikdo vás nemůže přimět ani k hádce, ať se snaží sebevíc. S vědomým člověkem se nemůžete hádat. Hádka předpokládá ztotožnění s vlastním postojem i s rezistencí vůči postoji druhého. Následkem toho se polární protiklady vzájemně posilují. To jsou mechanismy nevědomí. Žijete-li v přítomnosti, můžete obhájit svůj názor, aniž druhého napadáte. Takže nemůže dojít k dramatu. V knize A Course in Miracles se píše, že „dokonale vyrovnaný člověk si neumí konflikt ani představit". To se netýká jen konfliktů mezi lidmi, ale především vnitřních konfliktů, které zmizí, jakmile přestanou existovat rozpory mezi požadavky vaší mysli a realitou.

 

POMÍJIVOST   A  ŽIVOTNÍ  CYKLY

Dokud žijete v hmotné dimenzi a jste spojeni s kolektivní duší lidstva, tělesná bolest je stále možná. Veškeré utrpení je výtvorem ega, jež odmítá realitu. Dokud žijete v této dimenzi, jste sice podřízeni její cyklické povaze a zákonu pomíjivosti, ale už to nepovažujete za „špatné" - ale přijímáte to, jak to je.
Přijímáte-li „jsoucnost" všech věcí, objevíte hlubší realitu pod povrchem boje protikladů a prožíváte radost mimo dobro a zlo. To je radost z Bytí, božský klid.
V hmotném světě existuje narození a smrt, tvorba a destrukce, růst a rozklad zdánlivě oddělených forem. To je viditelné všude: v životním cyklu hvězd a planet, hmotného těla, stromů i květin, ve vznikání a zanikání národů, politických stran a civilizací, a také v nevyhnutelných cyklech zisků a ztrát v životě jedince.
Jsou cykly úspěchu, kdy se vám všechno daří, a cykly neúspěchu, kdy se vám všechno rozpadá pod rukama a vy se toho musíte vzdát, abyste uvolnili prostor pro vznik nových věcí. Jestliže se tomu bráníte, znamená to, že odmítáte jít s proudem života, a proto budete trpět.
Z hlediska mysli je vzestupný cyklus dobrý a sestupný cyklus špatný. Růst je obvykle považován za pozitivní, ale nic nemůže růst věčně. Kdyby měl růst pokračovat věčně, stal by se nakonec destruktivním. Rozklad je předpokladem nového růstu. Jedno nemůže existovat bez druhého.
Pro duchovní realizaci je sestupný cyklus naprosto nutný. Aby vás začala přitahovat duchovní dimenze, musíte mít velký neúspěch nebo zakusit velkou bolest. Nebo se váš úspěch musí stát bezvýznamným. Neúspěch se skrývá v každém úspěchu a úspěch v každém neúspěchu. V tomto světě má každý člověk dříve či později „neúspěch" a každý úspěch je nakonec k ničemu. Všechny hmotné formy jsou pomíjivé.
Můžete vytvářet nové věci a situace, ale nesmíte se s nimi ztotožňovat.
Vaše fyzická energie je také podřízena cyklům. Nemůže být stále na vrcholu. Jsou období vysoké a nízké energie. Jsou období, kdy jste velice tvůrčí, a jsou období, kdy se nemůžete hnout z místa. Cyklus může trvat několik hodin nebo několik let. Jsou dlouhé cykly, které obsahují krátké cykly. Mnoho nemocí vzniká následkem toho, že bojujeme proti cyklům nízké energie, které jsou nutným předpokladem regenerace. Nutkavá činnost a tendence ztotožňovat se s vnějšími faktory jsou nevyhnutelné, dokud jste ovládáni svou myslí. To vám znemožňuje přijímat sestupné cykly. Inteligence těla se pak brání například tím, že vám způsobí nemoc, aby vás zastavila a aby mohlo dojít k nutné regeneraci.
Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situací. Tato pravda byla jádrem Buddhova učení. Všechno je dočasné, pomíjivost je základním rysem všeho. Všechno se jednou změní, zanikne nebo vás to přestane uspokojovat. Pomíjivost je také jádrem Ježíšova učení: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde je stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou."
Mysl se ztotožňuje se vším, co považuje za „dobré". V hmotném světě však nic netrvá věčně. To, co bylo dobré včera nebo minulý rok, se postupně stává špatným. Co vám dělalo radost, to vám působí bolest. Dnešní blahobyt se změní v prázdné konzumenství zítřka. Šťastná svatba se změní v nešťastný rozvod nebo nešťastné soužití. Když se změní něco, s čím se naše mysl ztotožňuje, nejsme schopni to přijmout. Lpíme na tom, co odchází, a bráníme se změně. Jako kdyby nám někdo trhal nohu.
Občas slyšíme o lidech, kteří spáchali sebevraždu, protože přišli o všechny peníze nebo o dobrou pověst. To jsou extrémní případy. Ostatní lidé, když se octnou v obtížné situaci, jsou hluboce nešťastní nebo onemocní. Tito lidé nejsou schopni rozlišit mezi životem a životní situací. Nedávno jsem četl o jedné slavné herečce, která umřela v osmdesáti. Když její krása odkvetla a začalo ji trápit stáří, byla velmi nešťastná a přestala se stýkat s lidmi. Také ona se ztotožňovala s něčím vnějším: se svým vzhledem. Zpočátku jí její ztotožnění dávalo radost a později ji činilo nešťastnou. Kdyby se dokázala spojit s věčným životem ve svém nitru, mohla by pozorovat své stárnutí s naprostým klidem. Její vzhled by se stal průsvitným a z její věčné duše by vyzařovalo světlo. Její tělesná krása by se proměnila v krásu duchovní. Nikdo jí však neřekl, že něco takového je možné. Ten nejdůležitější druh poznání není ještě široce dostupný.
 
*
 
Buddha učil, že dokonce i štěstí je dukkha, což znamená „utrpení". Štěstí je neoddělitelné od svého opaku. To znamená, že štěstí a neštěstí je jedno a totéž. Jen čas odděluje jedno od druhého.
Tím nechci říci, že byste si neměli vážit příjemných a krásných věcí. Ale hledat v nich něco, co vám nemohou dát - totožnost nebo pocit naplnění -, je nejrychlejší cesta k nespokojenosti a utrpení. Naše konzumní společnost by se zhroutila, kdyby se lidé stali osvícení a přestali hledat svou totožnost ve věcech. Čím víc hledáte štěstí ve vnějších věcech, tím víc vám uniká. Věci vám mohou dát potěšení, ale nemohou vám dát radost. Nic vám nemůže dát radost. Radost vychází z vašeho nitra jako radost z Bytí. Radost je základní součástí hlubokého vnitřního klidu. Je to váš přirozený stav, není to něco, co musíte hledat.
Mnoho lidí si nikdy neuvědomí, že nemůžeme najít „spásu" v ničem z toho, co děláme nebo vlastníme. Ti, kteří si to uvědomují, často trpí depresemi: jestliže v ničem nemůžeme najít skutečné naplnění, proč se o něco snažit? To si musel uvědomit onen starozákonní prorok, když řekl: „Viděl jsem všechno, co se děje pod sluncem, a všechno je marnost a honba za větrem." Když se dostanete do tohoto bodu, jste krok od zoufalství - ale také krok od osvícení.
Jeden buddhistický mnich mi řekl: „Všechno, co jsem se naučil za dvacet let v klášteře, mohu shrnout jednou větou: Všechno, co vzniká, také zaniká. To vím." Samozřejmě chtěl říci tohle: Naučil jsem se přijímat všechno, co je; a tak jsem našel vnitřní klid.
Nebránit se životu znamená žít ve stavu milosrdenství a lehkosti. V tomto stavu je lhostejné, zda je něco dobré nebo špatné. Jakmile přestanete být vnitřně závislí na formě, okamžitě se zlepší vnější okolnosti vašeho života. Všechno, co jste si myslili, že potřebujete ke štěstí, k vám teď přichází bez vašeho přičinění a vy se z toho můžete radovat - dokud to trvá. Samozřejmě že všechno pomine, ale vy už nemáte strach z žádné ztráty. Život je snadný.
Štěstí odvozené ze sekundárního zdroje nikdy není moc hluboké. Je to pouhý odlesk radosti z Bytí, kterou najdete ve svém nitru, když se přestanete bránit životu. Bytí vás dovede za hranice polárních protikladů mysli a zprostí vás závislosti na formě. I kdyby se všechno kolem vás zhroutilo, přesto byste cítili hluboký vnitřní klid. I když nebudete šťastní, budete žít v klidu.
 
*

NEGATIVNÍ   EMOCE

Veškerou vnitřní rezistenci prožíváme jako určitý druh negativity. Veškerá negativita je rezistence. V tomto kontextu znamenají tato dvě slova skoro totéž. K negativním emocím patří podrážděnost, netrpělivost, zlost, sklíčenost, zášť i sebevražedné zoufalství. Rezistence někdy probouzí emoční tělo. Když k tomu dojde, i mírně nepříznivá situace může vyvolat silné negativní emoce, jako je hněv nebo hluboký zármutek.
Ego věří, že prostřednictvím negativních emocí může ovlivňovat realitu. V knize A Course in Miracles se píše, že kdykoli jsme nešťastní, podvědomě věříme, že nám naše neštěstí „koupí" to, co chceme. Kdybyste nevěřili, že neštěstí je účinné, proč byste je vytvářeli? Negativní emoce však účinné nejsou. Místo aby přitahovaly žádoucí situace, znemožňují jejich vznikání. Místo aby vyřešily nežádoucí situace, udržují je při životě. Jedinou „užitečnou" funkcí negativních emocí je to, že posilují vaše ego. A proto je vaše ego miluje.
Ztotožňujete-li se s nějakou negativní emocí, nechcete se jí zbavit a nevědomě se bráníte pozitivní změně. Taková změna by ohrozila vaši totožnost. Proto ignorujete a odmítáte všechno pozitivní ve svém životě. To je běžný jev. A je to šílené.
Negativní emoce jsou naprosto nepřirozené, neboť znečišťují vaši duši. Existuje hluboká spojitost mezi znečišťováním přírody a negativitou, která se nahromadila v kolektivní duši lidstva. Kromě člověka žádná jiná životní forma na této planetě nezná negativitu. Žádná jiná životní forma neznásilňuje Zemi, která jí dává život. Viděli jste někdy nešťastnou květinu nebo nespokojený dub? Setkali jste se někdy s deprimovaným delfínem, s žábou, která má nízkou sebeúctu, s kočkou, která se nedokáže uvolnit, nebo s ptákem, který je plný nenávisti a zášti? Známky neurotického chování občas projevují pouze zvířata, která žijí v úzkém kontaktu s lidmi.
Pozorujte rostliny a zvířata a naučte se od nich, co to znamená přijímat realitu.
Nejvíc jsem se naučil od koček, ale i kachny mně daly důležité duchovní ponaučení. Už pouhé pozorování kachen je meditací. Jak klidně plují po hladině, v naprosté pohodě, dokonale přítomné v každém okamžiku. Občas se poperou - někdy bez zjevného důvodu anebo jen proto, že jedna kachna zbloudila do soukromého prostoru jiné kachny. Zápas obvykle trvá jen několik vteřin. Pak několikrát energicky zamávají křídly a každá odpluje jinam. Plavou pokojně, jako by k zápasu nikdy nedošlo. Když jsem to viděl poprvé, uvědomil jsem si, že máváním křídel uvolňují přebytečnou energii, aby se jim nehromadila v těle a neměnila se v negativní emoce. To je přirozená moudrost. Pro kachny je to snadné, protože nemají mysl, která by udržovala minulost při životě a se kterou by se ztotožňovaly.
 

Nemohou negativní emoce obsahovat nějaké důležité poselství?
Například deprese mě může upozornit, že v mém životě je něco
v nepořádku, a to mě může přinutit zamyslit se a učinit změny.
Takže musím naslouchat tomu, co mi mé emoce říkají.

Opakované negativní emoce někdy skutečně obsahují poselství, stejně jako nemoci. Ale všechny změny, které učiníte, jsou jen kosmetickými změnami, pokud nevycházejí ze změny vašeho vědomí. To znamená, že musíte začít žít v přítomnosti. Pak nepotřebujete negativní emoce, aby vám říkaly, co byste měli změnit ve svém životě. Dokud však negativní emoce máte, užívejte jich jako signálu, který vám připomíná, že se máte soustředit na přítomnost.
 

Jak se zbavíme negativních emocí?

Negativní emoce přestanou vznikat, když budete žít vědomě v přítomném okamžiku. Ale nenechte se odradit. Na této planetě je zatím jen velmi málo lidí, kteří dokážou žít v přítomnosti, ačkoli někteří se tomu blíží. Věřím, že takových lidí bude stále víc.
Kdykoli cítíte nějakou negativní emoci, dívejte se na ni jako na signál, který vám říká: „Probuďte se. Vystupte ze své mysli. Soustřeďte se na přítomnost."
Ve své knize Island (Ostrov) píše Aldous Huxley o muži, který ztroskotal na vzdáleném a opuštěném ostrově. Na ostrově je jedinečná civilizace. Neobvyklé je, že její členové jsou duševně zdraví. První, čeho si náš trosečník všimne, jsou pestrobarevní papoušci, kteří ustavičně opakují: „Dávejte pozor. Tady a teď. Pozor. Tady a teď." Později se dočteme, že je tato slova naučili ostrované, aby jim papoušci neustále připomínali, že mají žít v přítomném okamžiku.
Takže kdykoli cítíte nějakou negativní emoci, považujte ji za hlas, jenž vám říká: „Pozor. Tady a teď. Probuďte se." Uvědomujte si i sebemenší podrážděnost, abyste zabránili hromadění nevědomých reakcí. Když si uvědomíte, že toto energetické pole nepotřebujete, odhoďte je. Ale odhoďte je úplně. Pokud toho nejste schopni, přijměte jeho existenci a uvědomujte si ji.
Negativních emocí se můžete zbavit také tím, že si představujete, že jste transparentní vůči jejich příčině. Zpočátku to zkoušejte s triviálními věcmi. Řekněme, že sedíte doma a najednou zaslechnete z ulice pronikavý zvuk nějakého poplašného zařízení. Ten zvuk vás podráždí. Jaký má toto podráždění smysl? Žádný. Proč jste je vyvolali? Vy jste to neudělali. Udělala to vaše mysl. Byla to automatická, nevědomá reakce. Proč ji vaše mysl vyvolala? Protože nevědomě věří, že vaše rezistence, kterou prožíváte jako negativní emoci, nějakým způsobem změní nežádoucí situaci. To je ovšem nesmysl. Vaše rezistence, v tomto případě podrážděnost, je mnohem nepříjemnější než původní příčina.
Tohle všechno můžete změnit v duchovní cvičení. Představujte si, že jste transparentní, že nemáte hmotné tělo. Dovolte rušivému zvuku, aby vámi procházel, místo aby narážel na „zeď" ve vašem nitru. Jak už jsem řekl, zpočátku to zkoušejte s triviálními věcmi.
Někdo vám řekne něco hrubého nebo urážlivého. Místo abyste na to nevědomě reagovali, nechte to jen projít svou hlavou. Nebraňte se tomu. To je odpuštění. Tímto způsobem se stanete nezranitelnými. Chcete-li, můžete tomu člověku říci, že jeho chování je nepřijatelné. Ale on ztratil moc ovládat váš vnitřní stav a vy jste se přestali ztotožňovat se svou myslí.
 

Medituji, prošel jsem mnoha kurzy, přečetl jsem mnoho knih o duchovnosti, snažím se přijímat realitu, ale když. se mě zeptáte, zda jsem našel skutečný a trvalý vnitřní klid, musím říci, že ne. Proč jsem jej nenašel?
Co mám tedy ještě dělat?

 
Stále ještě hledáte ve vnějším světě. Možná najdete odpověď v příštím kurzu, možná v nové technice. Poradím vám: Nehledejte klid. Nehledejte žádný duševní stav, nebo vyvoláte vnitřní konflikt a nevědomou rezistenci. Odpusťte sám sobě, že jste ještě nenašel vnitřní klid. Jakmile přijmete svůj neklid, váš neklid se promění v klid. V tom spočívá tajemství vzdání se.
 
*
 
Možná jste slyšeli větu „nastavte druhou tvář", kterou řekl velký učitel osvícení před dvěma tisíci lety. Ježíš se snažil symbolicky vyjádřit tajemství non-rezistence. Hovořil pouze o vaší vnitřní realitě, nikoli o vašem chování.
Slyšeli jste o Banzanovi? Než se stal velkým zenovým mistrem, dlouho hledal osvícení, ale to mu stále unikalo. Pak jednoho dne na tržišti uslyšel rozhovor mezi řezníkem a jeho zákazníkem. „Dejte mi nejlepší kus masa, jaký máte," řekl zákazník. Řezník odpověděl: „Každý kus masa, který mám, je nejlepší. Nemám žádný jiný." V tu chvíli dosáhl Banzan osvícení.
Vidím, že čekáte na nějaké vysvětlení. Když přijímáte, co je, každý kus masa - každý okamžik - je ten nejlepší. To je osvícení.

 

POVAHA   SOUCITU

Až překonáte protiklady vytvořené svou myslí, budete jako hluboké jezero. Životní situace jsou hladinou jezera. Někdy jsou klidné, jindy bouřlivé - to záleží na cyklech a sezónách. V hlubině je však jezero vždycky klidné. Vy jste celým jezerem, nejen hladinou; jste ve spojení se svou vlastní hloubkou, která je vždy v naprostém klidu. Nebráníte se změně, nelpíte na žádné situaci. Váš vnitřní klid nezávisí na vnějších okolnostech. Žijete ve sféře věčného Bytí a nejste závislí na světě proměnlivých forem. Radujete se z nich, vytváříte je, ale nelpíte na nich.

Když jste takto nestranný, neznamená to,
že se vzdálíte ostatním lidem ?

Naopak. Dokud si neuvědomujete Bytí, uniká vám realita druhých, protože jste nenašel svou vlastní. Vaše mysl má nebo nemá ráda jejich formu, která nezahrnuje jen jejich tělo, ale také jejich mysl. Opravdový vztah je možný, pouze když si uvědomujete Bytí. Vnímáte tělo a mysl druhých jako clonu, za kterou cítíte jejich skutečnou realitu, jako cítíte svou vlastní. Takže když se setkáte s utrpením druhého člověka, zůstanete ve spojení s Bytím a vidíte skrz vnější formu a vnímáte jeho čisté Bytí skrze své vlastní. Na úrovni Bytí je veškeré utrpení iluzorní. Příčinou utrpení je ztotožnění s formou. Skrze toto uvědomění někdy dochází k zázračným uzdravením.

Je tohle soucit?

Ano. Soucit je vědomí hlubokého pouta mezi vámi a ostatními bytostmi. Soucit má ovšem dva aspekty. Jelikož žijete v hmotném těle, sdílíte zranitelnost a smrtelnost své hmotné formy se všemi živými bytostmi. Až si příště řeknete, že s někým nemáte nic společného, uvědomte si, že tomu tak není: za pár let - za deset nebo sedmdesát, na tom příliš nezáleží - budete oba rozkládajícími se mrtvolami, potom hromadou popela a nakonec ničím. Je to negativní představa? Není, je to fakt. Proč před tím zavírat oči? V tomto smyslu jste si rovni se všemi ostatními bytostmi.
Jedním z nejúčinnějších duchovních cvičení je meditace o smrtelnosti všech hmotných forem včetně vaší vlastní. Zemřete předtím, než zemřete. Uvědomte si to. Vaše hmotná forma umírá. Pak přijde okamžik, kdy umřou také všechny myšlenkové formy. Vaše božská podstata však žije. Zářivá, plně vědomá. Nic reálného nikdy nezemřelo. Umírají jen jména, formy a iluze.
 
*
 
Vědomí této nesmrtelné dimenze, vaší skutečné přirozenosti je druhým aspektem soucitu. Uvědomujete si nejen svou vlastní nesmrtelnost, ale skrze ni si uvědomujete také nesmrtelnost všech živých bytostí. Na úrovni formy s nimi sdílíte smrtelnost a nejistotu existence. Na úrovni Bytí s nimi sdílíte věčný, zářivý život. Tohle jsou dva aspekty soucitu. V soucitu se spojují dva zdánlivě opačné pocity smutku a radosti a proměňují se v hluboký vnitřní klid. Je to nejušlechtilejší pocit, jakého je člověk schopen, a má ohromnou léčivou moc. Nicméně skutečný soucit je velice vzácný. Vžít se do utrpení druhých vyžaduje vysoký stupeň vědomí, ale je to pouze jedním aspektem soucitu. Skutečný soucit je něco víc. Soucit je možný teprve tehdy, až smutek splyne s radostí, s radostí z Bytí, s radostí z věčného života.
 

 

JINÝ  ŘÁD  REALITY

Nesouhlasím s názorem, ze tělo musí umřít. Věřím, ze můžeme dosáhnout tělesně nesmrtelnosti. Tělo umírá jen proto, že věříme ve smrt.

Tělo neumírá proto, že věříte ve smrt. Protože věříte ve smrt, tělo existuje nebo se zdá, že existuje. Tělo a smrt jsou součástí téže iluze, vytvořené egoickou myslí, která si neuvědomuje zdroj života a považuje se za nezávislou entitu v neustálém ohrožení. Proto mysl vytváří iluzi, že jste tělem, které je stále v nebezpečí.
Vnímat sám sebe jako zranitelné tělo, které se narodilo a opět umře - to je iluze. Tělo a smrt: táž iluze. Nemůžete mít jedno bez druhého. Buďto máte obojí, nebo nic.
Kdybyste viděli anděla a spletli si ho s kamennou sochou, stačilo by, kdybyste se lépe podívali na „kamennou sochu". Nemuseli byste se dívat nikam jinam. Zjistili byste, že tam žádná socha nikdy nebyla.
 

Jestliže víra ve smrt vytváří tělo, proč mají tělo zvířata?
Zvíře nemá ego a nevěří ve smrt.

Přesto však umírá, nebo se to aspoň tak jeví.
Uvědomte si, že vaše vnímání světa je odrazem stavu vašeho vědomí. Jste se svým vědomím spojeni a neexistuje žádný objektivní svět. Vaše vědomí vytváří svět, ve kterém žijete. Jedním z největších objevů moderní fyziky je objev jednoty pozorovatele a pozorovaného: člověk provádějící experiment - pozorující vědomí - nemůže být oddělen od pozorovaného jevu. Způsob pozorování ovlivňuje chování jevu. Věříte-li ve svou vlastní oddělenost a boj o přežití, pak vám okolní svět tuto víru potvrzuje a vaše vnímání je ovládáno strachem. Žijete ve světě smrti, neustálého boje a zabíjení.
Nic není takové, jak se to jeví. Svět, jejž vaše mysl vytváří a vidí, nemusí být ničím dokonalým, může být dokonce slzavým údolím. Ale všechno, co vidíte, je jen symbolem jako obraz ve snu. Záleží na tom, jak vaše vědomí interpretuje tanec molekulární energie ve vesmíru. Tato energie je stavební látkou takzvané hmotné reality. Vy ji vnímáte jako tělo, narození a smrt nebo jako boj o přežití. Existuje ovšem nekonečné množství jiných interpretací, nekonečné množství jiných světů - které závisí na vnímajícím vědomí. Každá bytost je ohniskem vědomí a každé ohnisko si vytváří vlastní svět, ačkoli všechny tyto světy jsou vzájemně propojeny. Existuje svět lidí. svět mravenců, svět delfínů atd. Existuje nesčetné množství bytostí, jejichž vědomí je tak rozdílné od vašeho, že si jejich existenci vůbec neuvědomujete, stejně jako si ony neuvědomují existenci vaši. Vysoce vyvinutí jedinci, kteří by si uvědomovali své spojení jeden s druhým i se Zdrojem, by žili ve světě, jenž by se vám jevil jako ráj - a přesto všechny světy jsou nakonec jediným světem.
Náš kolektivní lidský svět je produktem vědomí, kterému říkáme mysl. V kolektivním lidském světě existuje spousta „menších světů", jejichž existence závisí na jejich tvůrcích nebo pozorovatelích. Až dojde k transformaci kolektivního vědomí lidstva, ovlivní to přírodu i zvířecí království, protože všechny světy jsou vzájemně propojeny. Proto se v bibli praví: ,,A lev ulehne s kůzletem." To ukazuje na možnost vzniku úplně jiného druhu reality.
Jak už jsem řekl, náš svět je do značné míry odrazem naší egoické mysli. Je ovládán strachem, protože strach je nevyhnutelným důsledkem sebeklamu mysli. Jako jsou obrazy ve snu symboly našich vnitřních stavů a pocitů, naše kolektivní realita je do značné míry symbolickým vyjádřením strachu a negativních emocí nahromaděných v kolektivní duši lidstva. Člověk není odloučen od světa, takže až se většina lidí zbaví iluze ega, tato vnitřní změna ovlivní všechno ostatní. Budeme žít v novém světě. Bude to změna planetárního vědomí. Totéž vyjadřuje buddhistické rčení, že každý strom a každé stéblo trávy nakonec dosáhne osvícení. Tak interpretuji prohlášení sv. Pavla: „Celý stvořený vesmír čeká na příchod Božích synů." Svatý Pavel dodává: „Celý vesmír sténá jako v porodních bolestech."
Rodí se nové vědomí a s ním nový svět. To předpovídá také Kniha zjevení: „Spatřil jsem nová nebesa a novou zemi, neboť první nebesa a první země pominuly."
Ale nepleťte si příčinu s následkem. Vaším úkolem je přestat se ztotožňovat s formou, nikoli snažit se vybudovat lepší svět. Až se přestanete ztotožňovat z formou, nebudete připoutáni k tomuto světu, k této realitě. Uvědomíte si své kořeny v neviditelném Bytí a osvobodíte se od viditelného světa. Můžete se radovat z pomíjivých rozkoší tohoto světa, ale nemusíte se k nim poutat. Už nemusíte hledat naplnění skrze uspokojování svého ega, neboť jste ve spojení s něčím neskonale větším, než je jakákoli rozkoš nebo cokoli hmotného.
V jistém smyslu už nepotřebujete svět. Nepotřebujete, aby byl jiný, než je.
Teprve pak se začnete podílet na vytváření lepšího světa, na vytváření nové reality. Teprve pak jste schopni skutečného soucitu. Pouze ti, kdo překonali svou závislost na světě forem, mohou vytvořit lepší svět.
Říkali jsme, že soucit je vědomím společného pouta sdílené smrtelnosti a nesmrtelnosti. Na této hluboké úrovni se soucit stává léčivým v nejširším smyslu. V takovém stavu je váš léčivý vliv založen především na vašem bytí, nikoli na vaší činnosti. Každý, s kým se setkáte, bude ovlivněn hlubokým klidem, jenž z vás vyzařuje. Jste-li plně soustředěni v přítomnosti, nemáte potřebu reagovat na nevědomé chování druhých, neboť takové chování nepovažujete za reálné. Váš vnitřní klid je tak hluboký, že se v něm ztratí všechno, co klidné není. Přerušíte karmický cyklus akce a reakce. Zvířata, stromy a květiny pocítí váš klid a budou na něj reagovat. Budete učit svým bytím, svým božským klidem. Stanete se „světlem světa", emanací čistého vědomí, a tím odstraníte příčiny utrpení. Tím odstraníte nevědomí.
To neznamená, že byste nemohli učit druhé lidi, jak se mají přestat ztotožňovat se svou myslí. Nicméně důležitější než všechno, co říkáte nebo děláte, je to, čím jste. Uznání významu Bytí vám nebrání v tom, abyste projevovali soucit tím, že budete zmírňovat utrpení, kdykoli se s ním setkáte. Požádá-li vás hladový člověk o kus chleba, dáte mu jej. Důležitější než darování chleba je však tento okamžik sdíleného Bytí, při kterém dochází k hlubokému léčení. Chleba je jen jeho symbolem. V takovém okamžiku neexistuje ani dárce, ani příjemce.
 

Na světě by však neměl být hlad. Jak můžeme vytvořit lepší svět,
aniž předem odstraníme laková zla, jako je hlad nebo násilí?

Veškeré zlo je důsledkem nevědomí. Můžete zmírnit důsledky nevědomí, ale nemůžete je odstranit, aniž odstraníte jejich příčiny. Ke skutečné změně musí dojít v našem nitru, nikoli ve vnějším světě.
Máte-li potřebu zmírňovat utrpení na tomto světě, je to velice ušlechtilé, ale budete-li se zaměřovat výhradně na vnější svět, setkáte se s nezdarem a zklamáním. Bez hluboké transformace lidského vědomí je utrpení světa bezednou propastí. Proto nebuďte ve svém soucitu jednostranní. Soucit s utrpením druhých a touha pomáhat musí být v rovnováze s hlubším uvědoměním si věčné povahy života a iluzornosti veškeré bolesti.
Na to nezapomínejte, ani když podporujete nějaké hnutí, jehož cílem je zabránit hluboce nevědomým lidem, aby ničili jeden druhého, ostatní živé bytosti a celou zemi. Uvědomte si, že stejně jako nemůžete bojovat proti temnotě, nemůžete bojovat ani proti nevědomí. Když se o to pokusíte, budete jen posilovat polární protiklady. Ztotožníte se s jedním extrémem, vytvoříte si „nepřítele" a budete vtaženi do nevědomí. Proto zvyšujte úroveň vědomí rozšiřováním informací nebo nanejvýš pasivní rezistencí. Ale zbavte se vnitřní rezistence, nenávisti a všech negativních emocí. „Milujte své nepřátele," říkal Ježíš, což samozřejmě znamená: „Nemějte žádné nepřátele."
Snažíte-Ii se změnil svět na úrovni důsledku, je velmi snadné zabřednout do nevědomí. Proto buďte velice pozorní a ostražití. Středem vaší pozornosti musí být příčiny, vaším hlavním cílem musí být učení osvícení a vaším nejcennějším darem světu musí být pokoj a mír.
 
 
DESÁTÁ KAPITOLA

SMYSL VZDÁNÍ SE

 

PŘIJETÍ   PŘÍTOMNOSTI

Už několikrát jste se zmínil o potřebě „ vzdát se ".
Jak se můžeme vzdát a zároveň něco změnit'

Pro některé lidi má „vzdání se" negativní konotaci. Tito lidé mají dojem, že to znamená stát se lhostejným. Skutečné vzdání se je však něco úplně jiného. Neznamená to, že bychom se měli pasivně smířit se situací a nic nedělat. Neznamená to, že bychom se měli vzdát svých plánů a pozitivní činnosti.
Vzdát se znamená nebránit se přirozenému proudění života. Proudění života lze prožívat pouze v přítomném okamžiku, takže vzdát se znamená bezpodmínečně přijmout přítomný okamžik. Znamená to vzdát se vnitřní rezistence, která nás nutí odmítat to, co je. Tato rezistence je nejsilnější v obtížných situacích, kdy dochází k rozporu mezi realitou a požadavky a očekáváním naší mysli. Jste-li na světě už dost dlouho, jistě víte, že takové situace jsou poměrně časté. Právě v takových chvílích se musíte vzdát přítomnému okamžiku, chcete-li ze svého života odstranit bolest a zármutek. Přijetí reality vás osvobodí od vaší mysli a znovu vás spojí s Bytím. Rezistence je mysl.
Vzdání se je čistě vnitřní jev. Neznamená to, že byste nemohli jednat a měnit situaci ve vnějším světě. Nemusíte přijímat celou situaci, nýbrž jen tu část, které říkáme přítomný okamžik.
Kdybyste například uvízli v bahně, neřekli byste si: „Tak dobře. Zůstanu tady." Rezignace není vzdání se přítomnému okamžiku. Nežádoucí nebo nepříjemné situace nemusíte přijímat. Ani si nemusíte namlouvat, že je dobré být zabořen v bahně. Prostě si uvědomíte, že se z bahna chcete dostat. Soustředíte se na přítomný okamžik, aniž jej hodnotíte. Nebráníte se mu. Nemáte negativní emoce. Přijmete „jsoucnost" daného okamžiku, a pak uděláte všechno, abyste se z bahna dostali. To je pozitivní akce. Taková akce je mnohem účinnější než akce negativní, která vzniká ze zoufalství, hněvu nebo frustrace.
Abyste si udělali lepší obraz, představte si, že je temná noc a vy jdete po pěšině. Všude kolem je mlha, ale vy máte baterku, jejíž světlo proniká mlhou a otvírá před vámi úzký osvětlený prostor. Míhaje vaše životní situace, která zahrnuje minulost a budoucnost, kužel světlaje vaše vědomá přítomnost a osvětlený prostor je přítomný okamžik.
Neochota vzdát se posiluje vaše ego a vyvolává silný pocit odloučenosti. Svět a lidi vnímáte jako hrozbu. Máte nevědomou touhu ovládnout nebo zničit druhé lidi. Dokonce i přírodu považujete za nepřítele a vaše vnímání je ovládáno strachem. Duševní porucha, které říkáme paranoia, je jen poněkud akutnější formou tohoto normálního, ale dysfunkčního stavu vědomí.
Následkem rezistence se stane nepoddajným a nepružným nejen vaše ego, ale také vaše tělo. V různých částech těla vzniká napětí. Je omezeno volné proudění životní energie, které je nutnou podmínkou zdravého fungování těla. Cvičení a fyzioterapie vám mohou pomoci dočasně obnovit proudění životní energie, ale pokud nepřijímáte každodenní realitu, svou rezistenci nepřekonáte.
Ve vašem nitru je něco, co není ovlivněno přechodnými okolnostmi vaší životní situace, ale k tomu máte přístup pouze tehdy, když se vzdáte přítomnému okamžiku. Je to váš život, vaše Bytí, jež existuje ve věčné sféře přítomnosti. To jediné, co potřebujete najít, je tento život.
 
*
 
 
Je-li vaše životní situace nesnesitelná, musíte ji přijmout, chcete-li překonat svou nevědomou rezistenci, která tuto situaci udržuje při životě.
Vzdání se přítomnému okamžiku je naprosto slučitelné s činností a dosahováním cílů. V takovém stavu se vaše činnost naplní energií úplně jiné kvality. Spojíte se s energií Bytí, a je-li vaše činnost naplněna Bytím, změní se v radostnou oslavu životní energie, která vás vede stále hlouběji do přítomnosti. Tím se nesmírně zvýší kvalita vašeho vědomí a všeho, co děláte. Výsledky se dostaví automaticky a budou vyjadřovat tuto kvalitu. Přestane to být práce, jakou známe už po tisíciletí. Až se probudí víc lidí, slovo práce zmizí z našeho slovníku a pravděpodobně vymyslíme nové slovo.
Vaše budoucnost závisí především na kvalitě vašeho vědomí v tomto okamžiku, takže vzdát se přítomné realitě je to nejdůležitější, co můžete udělat, chcete-li přivodit pozitivní změnu. Cokoli děláte, je druhořadé. Žádná opravdu pozitivní činnost nemůže vycházet z jiného stavu vědomí.
 

Chápu, že přestanu trpět, když. přijmu nepříjemnou situaci,
neboť se nad ni povznesu. Ale pořád nemohu pochopit,
kde vezmu energii nebo motivaci k činnosti,
když přestanu být nespokojen.

 
Přijímáte-li přítomný okamžik, vidíte jasně, co je třeba udělat, a jste schopni soustředit se na jednu věc po druhé. Pozorujte přírodu a uvidíte, jak spokojeně a šťastně se všechno vyvíjí. Proto Ježíš řekl: „Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou."
Jste-li v nepříjemné situaci, oddělte přítomný okamžik a vzdejte se tomu, co je. Vaše vědomí přestane být ovládáno vnějšími okolnostmi.
Pak se podívejte na konkrétní detaily. Zeptejte se sami sebe: „Mohu situaci změnit nebo se z ní dostat?" Udělejte, co je vhodné v daném okamžiku. Soustřeďte se na to, co můžete udělat hned teď, nikoli na tisíc věcí, které budete nebo nebudete muset udělat v budoucnosti. To neznamená, že byste měli přestat plánovat. Je možné, že právě to můžete udělat hned teď. Nic z toho, co děláte nemusí mít okamžité výsledky. Dokud se výsledky neprojeví, přijímejte to, co je. Nemůžete-li situaci změnit ani se z ní dostat, alespoň si ji plně uvědomujte. Žijete-li ve věčné sféře přítomnosti, změna někdy přijde bez vašeho přičinění. Život vám začne pomáhat. Jestliže vám v činnosti bránil strach nebo špatné svědomí, tyto negativní emoce se rozplynou ve světle vědomé přítomnosti.
Vzdát se přítomnému okamžiku neznamená být lhostejný. Neříkejte si: „Už mi je všechno jedno." Když o tom budete přemýšlet, zjistíte, že tento postoj v sobě skrývá jistou zášť, takže je vlastně skrytou formou rezistence. Soustřeďte svou pozornost do svého nitra a uvidíte, zda v sobě máte stopy rezistence. Buďte velice ostražití; jinak se může stát, že ve vás rezistence bude přežívat ve formě nějaké myšlenky nebo nepřiznané emoce.
 

 

OD  ENERGIE  MYSLI   K   DUCHOVNÍ  ENERGII

Vzdát se rezistence není tak snadné jako o tom mluvit.
Stále ještě nevím, jak to udělat.

 
Začněte tím, že svou rezistenci přiznáte. Uvědomujte si ji. Pozorujte svou mysl, jak hodnotí situace a lidi. Sledujte svůj myšlenkový proces. Vnímejte energii svých emocí. Uvědomíte-li si svou rezistenci, zjistíte, že nemá žádný smysl. Soustředíte-li se na přítomný okamžik, uvědomíte si svou nevědomou rezistenci, a tím ji překonáte. Nemůžete být vědomí a zároveň nešťastní. Negativní emoce jsou příznakem toho, že se něčemu bráníte. Rezistence je vždycky nevědomá.
 

Zajisté si mohu uvědomovat svou nespokojenost.

Chtěl jste být nešťastný? Jestliže ne, jak je možné, že nešťastný jste? Jaký to má smysl? Kdo udržuje vaše neštěstí při životě? Říkáte, že si uvědomujete své neštěstí, ale ve skutečnosti se s ním ztotožňujete, a tím své negativní emoce jen posilujete. To všechno je nevědomý proces. Kdybyste si plně uvědomil přítomný okamžik, všechny negativní emoce by se okamžitě rozplynuly. Nemohly by přežít ve vaší přítomnosti. Mohou existovat pouze ve vaší nepřítomnosti. Ani vaše emoční tělo nemůže dlouho přežít ve vaší přítomnosti. Své neštěstí udržujete při životě tím, že mu dáváte čas. Čas je pro ně životní nutností. Zrušte čas tím, že se soustředíte na přítomný okamžik, a vaše neštěstí umře. Ale chcete, aby umřelo? Máte jej už opravdu plné zuby? Čím byste byl bez něj?
Dokud nežijete v přítomnému okamžiku vědomě, duchovní dimenze se nestane živoucí realitou ve vašem životě. Můžete o ní číst, přemýšlet, mluvit nebo psát knihy, ale to na věci nic nezmění. Když tak ale žijete, energie, která z vás vyzařuje a která řídí váš život, má mnohem vyšší frekvenci než energie mysli. Duchovní energie vstoupí do našeho světa teprve tehdy, až se vzdáme přítomnému okamžiku. Duchovní energie nepůsobí utrpení lidem ani ostatním životním formám na této planetě. Neznečišťuje životní prostředí a není podřízena zákonu polarit, který říká, že nic nemůže existovat bez svého protikladu, že bez zla nemůže existovat dobro. Lidé, kteří jsou stále ještě ovládáni energií mysli, si neuvědomují existenci duchovní energie. Tato energie patří do jiného řádu reality a vytvoří nový svět, jakmile se dostatečné množství lidí zbaví negativity.
O této energii mluvil Ježíš, když pronesl svůj slavný prorocký výrok: „Blahoslavení jsou spravedliví, neboť jim bude patřit země." Tichá, ale intenzivní vědomá přítomnost rozpouští nevědomé struktury mysli. Tyto struktury mohou ještě nějaký čas působit, ale přestanou ovládat váš život. Budete-li žít v přítomnosti, změní se i vnější podmínky, kterým jste se dosud bránili. Nezmění-li se okamžitě, vaše přijetí přítomné reality vám umožní povznést se nad ně. V každém případě budete svobodní.
 

 

VZDEJTE  SE  I V OSOBNÍCH VZTAZÍCH

Měli bychom se vzdát lidem, kteří nás chtějí využívat a ovládat?

Tito lidé jsou odříznuti od Bytí, a proto se nevědomě snaží získat vaši energii. Je sice pravda, že pouze nevědomý člověk se snaží využívat druhých, ale je také pravda, že pouze nevědomého člověka lze využívat. Bojujete-li proti nevědomému chování druhých, stanete se nevědomými sami. Vzdát se však neznamená, že byste měli dovolit nevědomým lidem, aby vás využívali. Vůbec ne. Je dokonale možné vyjádřit svůj nesouhlas a přitom být ve stavu naprosté vnitřní nonrezistence. Když někomu řeknete „ne", vycházejte z jasného vědomí toho, co je pro vás v daném okamžiku správné. Nereagujte na základě negativních emocí, které vyvolávají další utrpení.
 

Moje současná pracovní situace je velmi nepříjemná.
Snažím se situaci vzdát, ale nedokážu to. Stále se musím bránit.

Jestliže se nemůžete vzdát, okamžitě něco udělejte. Pokuste se situaci změnit - nebo odejděte. Přijměte odpovědnost za svůj život. Neznečišťujte své krásné vnitřní Bytí ani Zemi negativními emocemi.
Nemůžete-li nic udělat, jste-li například ve vězení, pak máte dvě možnosti: bránit se nebo se vzdát. Trpět nebo se osvobodit.
 

Měli bychom praktikovat nonrezistenci také ve vnějším světě,
nebo se to týká jen našeho vnitřního života?

 
Musíte se soustředit pouze na vnitřní aspekt. To ovšem změní vaše chování ve vnějším světě.
Vaše vztahy k druhým se zásadně změní. Nejste-li schopni přijímat to, co je, nebudete schopni přijímat ani lidi. Budete je kritizovat, odsuzovat a odmítat. Nebo se budete snažit je změnit. Užíváte-li přítomný okamžik jako pouhý prostředek k dosažení nějakého cíle v budoucnosti, budete užívat i lidi jako prostředku k dosažení svých cílů. Lidé pro vás budou druhořadí nebo naprosto bezvýznamní. Bude vás zajímat jen to, co ze vztahu s nimi můžete získat - hmotný zisk, pocit moci, tělesné potěšení nebo uspokojení svého ega.
Dovolte mi, abych vám, vysvětlil, jak mohou fungovat vaše vztahy, když se vzdáte realitě. Kdykoli se octnete v konfliktní situaci, pozorujte, jak se bráníte, je-li vaše pozice napadena. Vnímejte svou vlastní agresivitu, když napadáte druhého. Všimněte si, jak lpíte na svých názorech. Vnímejte svou emoční energii, když se snažíte prosadit svůj názor. To je energie vaší egoické mysli. Uvědomujte si ji co nejlépe. Pak si jednoho dne, uprostřed nějaké hádky, náhle uvědomíte, že máte možnost volby, a přestanete reagovat - abyste viděli, co se stane. Vzdáte se situaci. Zbavíte se emočního pole ve svém nitru, které dosud bojovalo o moc.
Ego je ale velice chytré, a proto musíte být ostražití a naprosto upřímní, abyste se přesvědčili, zda jste se přestali ztotožňovat se svým názorem, a tím se osvobodili z područí své mysli. Neomylnou známkou toho, že jste se opravdu vzdali, je pocit vnitřního klidu a lehkosti. Pak začněte pozorovat, jak se mění i postoj vašeho protivníka, když jste se přestali bránit. Jakmile se oba přestanete ztotožňovat se svými názory, může dojít k opravdové komunikaci.
 

Jak se máme chovat tváří v tvář agresivnímu chování a násilí?

Non-rezistence neznamená, že byste neměli dělat nic. Jakákoli vaše činnost by však neměla být reakcí. Nezapomínejte na hlubokou moudrost východních bojových umění: neodporujte síle protivníka. Poddejte se a zvítězíte.
Když jste ve stavu vědomé přítomnosti, „nic neděláni" velmi účinně transformuje situace i lidi. V taoismu mají výraz Iu wei, který se obvykle překládá „nečinná činnost" nebo „nic neděláni". Ve staré Číně to bylo považováno za jednu z největších ctností. Je to něco jiného než nečinnost v normálním stavu vědomí nebo spíš nevědomí, která vyplývá ze strachu či nerozhodnosti. Skutečné „nic neděláni" předpokládá vnitřní nonrezistenci a intenzivní bdělost.
Vyžaduje-li však situace akci, veškerá činnost bude vycházet z vaší vědomé přítomnosti. V takovém stavu jste osvobozeni od racionálních pojmů včetně pojmu nenásilné akce. Kdo tedy může předvídat, co uděláte?
Vaše ego věří, že vaše síla spočívá v rezistenci, zatímco rezistence vás odděluje od Bytí - od jediného zdroje skutečné síly. Rezistence je slabost a strach, které se vydávají za sílu. Vaše ego však považuje za slabost vaše Bytí. To, co považuje za sílu, je ve skutečnosti slabost. Proto vaše ego hraje falešné role, aby zamaskovalo vaši „slabost", která je ve skutečnosti vaší silou.
Dokud se nevzdáte realitě, nevědomé hraní rolí tvoří velkou část vašich interakcí s lidmi. Přijímáte-li realitu, nepotřebujete už žádné falešné masky. Stanete se velmi jednoduchými, velmi reálnými. „To je nebezpečné," říká vaše ego. „Stanete se zranitelnými." Ego však neví, že svou opravdovou nezranitelnost objevíte teprve tehdy, až se stanete „zranitelnými".
 

 

TRANSFORMUJTE NEMOC  V  OSVÍCENÍ

Jestliže vážně nemocný člověk přijímá svou nemoc,
nevzdává se vůle uzdravit se?

 
Vzdání se realitě je bezpodmínečné vnitřní přijetí toho, co je. Mluvíme tu o vašem životě - v tomto okamžiku -, nikoli o okolnostech vašeho života, nikoli o tom, čemu říkám životní situace.
Nemoc je součástí vaší životní situace. Jako taková má svou minulost a budoucnost. Pokud není aktivována síla přítomného okamžiku, minulost a budoucnost tvoří souvislé kontinuum. Jak už víte, pod povrchem vaší životní situace, která existuje v čase, je něco hlubšího: váš život, vaše Bytí ve věčné přítomnosti.
Jelikož v přítomnosti neexistují žádné problémy, neexistují ani nemoci. Nazýváte-li nějaký stav nemocí, děláte z něj zdánlivě trvalou realitu. Když se však soustředíte na přítomný okamžik, zredukujete nemoc na tělesnou bolest či dočasnou slabost. Tomu se vzdáváte - přítomnému okamžiku. Nevzdáváte se myšlence „nemoci". Dovolte svému utrpení, aby vás donutilo soustředit se na přítomný okamžik. Užijte utrpení k dosažení osvícení.
Vzdání se realitě nemění to, co je, alespoň ne přímo. Ale vzdání se - změní vás. Jakmile se změníte vy, změní se celý váš svět, neboť svět je jen odrazem. O tom jsme už mluvili.
Kdybyste se podívali do zrcadla a nelíbilo by se vám, co vidíte, museli byste být šílení, abyste napadali obraz v zrcadle. Přesně to děláte, když odmítáte realitu. A když napadáte obraz, obraz napadá vás. Jestliže obraz přijmete, nemůže k vám nebýt přátelský. Jedině tímto způsobem lze změnit svět.
Nemoc není problém. Problém jste vy - dokud se necháte ovládat svou egoickou myslí. Jste-li nemocní, nemyslete si, že jste selhali, nedělejte si výčitky. Neobviňujte život za to, že s vámi zachází nespravedlivě, ale neobviňujte ani sebe. To všechno je rezistence. Trpíte-li vážnou nemocí, využijte toho k dosažení osvícení. Využijte všeho „špatného" jako prostředku k dosažení osvícení. Nedávejte své nemoci minulost ani budoucnost. Soustřeďte se na přítomný okamžik - a sledujte, co se děje.
Staňte se alchymisty. Proměňte obecný kov ve zlato, utrpení ve vědomí, neštěstí v osvícení.
Jste vážně nemocní a rozzlobilo vás, co jsem právě řekl? To je jasnou známkou toho, že se vaše nemoc stala součástí vaší totožnosti, kterou se snažíte bránit - zároveň se svou nemocí. Přesto, to, čemu říkáte „nemoc", nemá nic společného s tím, čím opravdu jste.
 

 

KDYŽ VÁS POSTIHNE   NEŠTĚSTÍ

 
Pokud jde o nevědomou většinu lidí, pouze kritické mezní situace mají potenciál rozbít tvrdou slupku ega a přivést lidi do stavu probuzení. Mezní situace nastává, když nějaká drastická změna, hluboká ztráta nebo neštěstí rozbije váš svět. V takové situaci se setkáte se smrtí, ať už tělesnou nebo duševní. Egoická mysl, tvůrce tohoto světa, se zhroutí. Z popela starého světa se pak může zrodit svět nový.
Není žádná záruka, že se to opravdu stane, ale vždycky existuje možnost. Rezistence některých lidí se v takových situacích ještě zesílí, takže se stává cestou do pekla. Někteří lidé se vzdají jen částečně, ale i to jim dá určitou hloubku a klid, jež dosud postrádali. Skořápka ega praskne, což umožní vnitřnímu světlu a klidu proniknout na povrch.
Mezní situace způsobují mnoho zázraků. Někteří vrazi čekající na popravu dosáhli v posledních hodinách svého života stavu osvícení, jenž je naplnil intenzivní radostí a hlubokým klidem. Jejich vnitřní rezistence vůči situaci, ve které se nacházeli, dosáhla takové intenzity, že jim způsobila nesnesitelnou bolest, před níž nemohli uniknout ani do imaginární budoucnosti. Tito lidé byli donuceni přijmout nepřijatelné. Byli donuceni vzdát se. Tak dosáhli stavu milosrdenství, s nímž přichází spása: úplné osvobození od minulosti. Stav milosrdenství samozřejmě není důsledkem mezní situace, ale přichází díky aktu vzdání se.
Takže kdykoli vás postihne nějaké neštěstí - nemoc, ztráta majetku nebo společenského postavení, zhroucení partnerského vztahu, smrt blízkého člověka nebo příchod vlastní smrti -, uvědomte si, že jste jen krok od něčeho neuvěřitelného: od naprosté transformace obecného kovu bolesti a utrpení ve zlato. Tomuto kroku se říká vzdání se.
Netvrdím, že v takové situaci budete šťastní. Šťastní nebudete, ale váš strach a bolest se promění v hluboký vnitřní klid, který vychází z neviditelného Bytí. Je to božský klid, který přesahuje veškeré chápání. Ve srovnání s takovým klidem je štěstí něčím naprosto mělkým. S tímto hlubokým klidem přijde poznání - nikoli na úrovni mysli, nýbrž v hloubi vašeho Bytí -, že jste nezničitelní a nesmrtelní. Toto poznání není víra; je to absolutní jistota, která nezávisí na vnějších důkazech z jakéhokoli sekundárního zdroje.

 

TRANSFORMUJTE  UTRPENÍ  V  KLID

Četl jsem o jednom starém řeckém filozofovi, který, když se dověděl o smrti svého syna, odpověděl: ,, Věděl jsem, že není nesmrtelný. " Je to vzdání se ? Jestliže ano, pak to nechci. Vzdát se některým
situacím mi připadá nepřirozené a nelidské.

 
Být odříznut od vlastních pocitů není vzdání se. My však nevíme, jaký byl vnitřní stav onoho filozofa ve chvíli, kdy vyslovil tuto větu. V některých extrémních situacích může být nemožné přijmout přítomný okamžik. Ale vždycky dostanete druhou šanci.
Vaší první šancí je vzdát se realitě v každém okamžiku. Jelikož víte, že nelze změnit to, co je - protože to už je -, přijmete to. Pak uděláte, co situace vyžaduje. Jestliže přijímáte realitu tímto způsobem, nezpůsobujete utrpení ani neštěstí. Žijete ve stavu non-rezistence, ve stavu milosrdenství a lehkosti.
Kdykoli nejste schopni přijmout realitu - buď proto, že nejste dostatečně soustředěni v přítomném okamžiku, nebo proto, že situace je naprosto nepřijatelná -, způsobujete bolest a utrpení. Můžete se domnívat, že utrpení je důsledkem situace, ale tak tomu není - všechno utrpení je totiž způsobeno jen vaší rezistencí.
A tady přichází vaše druhá šance. Nemůžete-li přijmout vnější situaci, přijměte nejdříve svou vnitřní situaci. Nebraňte se bolesti. Uvědomujte si ji. Vzdejte se svému zármutku, zoufalství, strachu a osamělosti. Uvědomujte si své emoce, ale neklasifikujte je. Prostě je přijměte. Potom sledujte, jak se vaše hluboké utrpení mění v hluboký klid. To je vaše ukřižování. Učiňte z toho své nanebevstoupení.
 

Nevím, jak se mohu vzdát svému utrpení.
Sám jste řekl, že utrpení je nevzdání se.
Jak se mohu vzdát nevzdání se.

 
Je-li bolest příliš hluboká, všechny řeči o vzdání se jsou nesmyslné. Cítíte-li hlubokou bolest, máte pravděpodobně silnou touhu uniknout jí, nikoli se jí vzdát. Nechcete cítit to, co cítíte. To je naprosto přirozené. Žádná skutečná možnost úniku však neexistuje. Jsou jen zdánlivé možnosti - práce, alkohol, drogy, zlost, potlačování emocí atd., - ale žádná z nich vás bolesti nezbaví. Utrpení se nezmírní tím, že je učiníte nevědomým. Popíráte-li emoční bolest, veškeré vaše myšlení a činnost, všechny vaše vztahy jsou narušeny bolestí. Vyzařuje z vás bolest a druzí lidé ji podvědomě vnímají. Nejsou-li dostatečně vědomí, mohou mít nutkání ublížit vám nebo vy můžete chtít ublížit jim. Přitahujete a vyjadřujete všechno, co odpovídá vašemu vnitřnímu stavu.
Nemůžete-li bolesti uniknout, musíte jí čelit. Nesnažte se od ní odvracet. Plně ji vnímejte - nepřemýšlejte o ní! Soustřeďte svou pozornost na svou bolest, nikoli na situaci nebo událost, která ji způsobila. Nedovolte své mysli, aby si z vaší bolesti vytvořila totožnost oběti. Sebelítost vás uvězní ve vašem utrpení. Jelikož bolesti nemůžete uniknout, zbývá vám jediná možnost: musíte ji vnímat. Jinak se nic nezmění. Proto si svou bolest plně uvědomujte. Neposuzujte ji. Vnímejte svou bolest, strach a osamělost. Soustřeďte se v přítomném okamžiku celým svým Bytím, každou buňkou svého těla. Tím vnášíte světlo do temnoty. Toto světlo je plamen vašeho vědomí.
V tomto stadiu se nemusíte snažit vzdát se. Už jste se vzdali. Jak? Plná vědomá pozornost je přijetím reality, je vzdáním se. Tím, že si uvědomujete přítomný okamžik, užíváte jeho moc. Vaše vědomá přítomnost ruší čas. Bez času nemůže existovat žádné utrpení a žádné negativní emoce.
Přijmout utrpení a uvědomovat si svou hlubokou bolest znamená vědomě umřít. Jakmile umřete touto smrtí, uvědomíte si, že smrt neexistuje - a není čeho se bát. Umře jen vaše ego. Představte si sluneční paprsek, který zapomněl, že je součástí slunce, a namlouvá si, že si musí vytvořit jinou totožnost, aby přežil. Nebyla by smrt takového sebeklamu neuvěřitelně osvobozující?
 
*
 

 

KŘÍŽOVÁ  CESTA

Je mnoho lidí, kteří říkají, že našli Boha skrze hluboké utrpení.
Myslím, že křestanský výraz „křížová cesta" označuje tentýž zážitek.

 
O ničem jiném tu nemluvíme.
Přesněji řečeno, tito lidé nenašli Boha skrze utrpení, neboť utrpení zahrnuje rezistenci. Našli Boha, protože je utrpení donutilo vzdát se realitě a přijmout to, co je. Museli si uvědomit, že si svou bolest působí sami.
 

Jaký je vztah mezi naším vzdáním se a nalezením Boha?

 
Jelikož je rezistence neoddělitelně spojená s naší myslí, přestat se bránit a vzdát se realitě znamená konec nadvlády mysli, která předstírá, že je naším „já" - falešným bohem. Přijímáte-li realitu, veškerá negativita se rozplyne. Otevře se vám sféra Bytí, která byla zastíněna myslí. Najednou vás naplní hluboký klid. A uvnitř tohoto klidu je úžasná radost. A uvnitř radosti je láska. A v nejvnitrnějším jádře vašeho bytí je posvátná, nesmírná a nevýslovná božská podstata.
Já tomu neříkám nalezení Boha, neboť jak můžete najít něco, co jste nikdy neztratili? Jak můžete najít život, kterým jste? Slovo Bůh je omezující, neboť označuje entitu, kterou nejste. Bůh je Bytí, nikoli bytost. Takové Bytí vylučuje jakýkoli vztah mezi objektem a subjektem, vylučuje veškerou dualitu. Uvědomění Boha je to nejpřirozenější, co existuje. Překvapující a nepochopitelné není to, že si Boha můžete uvědomit, nýbrž to, že si ho neuvědomujete.
Křížová cesta, o které jste hovořil, je tradiční cestou k osvícení. Ještě donedávna byla jedinou cestou. Ani dnes však nepodceňujte její účinnost.
Křížová cesta všechno mění. Znamená to, že to nejhorší ve vašem životě, váš kříž„se stane tím nejlepším, co vás kdy potkalo, neboť vás to donutí vzdát se, přijmout „smrt", stát se ničím, stát se Bohem - neboť Bůh není žádnou entitou.
Pro nevědomou většinu lidstva je křížová cesta dodnes jedinou cestou. Lidstvo se probudí jedině skrze další utrpení; kolektivnímu osvícení budou předcházet nesmírné převraty. Tento proces, jejž předpověděli někteří proroci, je odrazem univerzálních zákonů, které řídí evoluci vědomí. Lidské utrpení bude způsobeno nikoli Bohem, nýbrž lidmi a určitými obrannými opatřeními, jež učiní Země - která je živým, inteligentním organismem -, aby se bránila před útoky našeho šílenství.
Dnes však přibývá lidí, jejichž vědomí je dostatečně vyvinuté, takže k dosažení osvícení nepotřebují další utrpení. Možná k těmto lidem patříte i vy.
Nakonec se vzdají všichni lidé, protože nebudou schopni snášet utrpení. To však může trvat ještě dlouho. Vědomé osvícení znamená přestat lpět na minulosti a budoucnosti a soustředit se na přítomnost. Znamená to žít v přítomném okamžiku místo v čase. Znamená to přijímat to, co je. Pak nepotřebujete bolest. Jak dlouho vám bude trvat, než si řeknete „Přestanu působit bolest a utrpení"? Jak dlouho budete trpět, než dojdete k tomuto rozhodnutí?
Věříte-li, že potřebujete víc času, dostanete víc času - a také víc bolesti. Čas a bolest jsou neoddělitelné.
 

 

SCHOPNOST  ČINIT  ROZHODNUTÍ

A co lidé, kteří chtějí trpět? Mám přítelkyni, jejíž partner se k ní chová hrubě a stejně se k ní choval i její dřívější partner. Proč si takové muže vybírá
a proč se s nimi nechce rozejít? Proč chce tolik lidí trpět?

 
Vím, že stoupenci new age rádi hovoří o svobodné volbě, ale v tomto kontextu jde o něco jiného. Je mylné říci, že si někdo svobodně zvolil špatný partnerský vztah nebo jakoukoli negativní situaci. Volba předpokládá vědomí - vysoký stupeň vědomí. Bez toho nemáte žádnou volbu. Svobodné rozhodování začíná teprve tehdy, až se přestanete ztotožňovat se svou myslí a s jejími způsoby myšlení, teprve tehdy, až začnete žít v přítomnosti. Do té doby jste z duchovního hlediska nevědomí. To znamená, že jste nuceni myslit, cítit a jednat v souladu s návyky vaší mysli. Proto Ježíš říkal: „Odpusťte jim, neboť nevědí, co činí." To nemá nic společného s inteligencí v obvyklém slova smyslu. Setkal jsem se s mnoha velmi inteligentními a vzdělanými lidmi, kteří byli naprosto nevědomí, což znamená, že se ztotožňovali se svou myslí. Není-li váš duševní vývoj vyvážen odpovídajícím stupněm vědomí, je velmi pravděpodobné, že budete trpět.
Vaše přítelkyně žije s brutálním partnerem a není to poprvé. Proč? Nemá na vybranou. Mysl, formovaná minulostí, se snaží vytvářet to, co zná. I když to může být bolestné, je to alespoň známé. Mysl lpí na něčem, co zná. Všechno neznámé je pro ni nebezpečné, protože nad tím nemá žádnou kontrolu. Proto mysl ignoruje přítomný okamžik. Přítomný okamžik přerušuje nejen myšlenkový proces, ale také časové kontinuum. Všechno nové a tvůrčí vzniká pouze v přítomném okamžiku, v tomto prostoru nekonečné možnosti.
Takže vaše přítelkyně pravděpodobně opakuje to, co se naučila v minulosti, kde je důvěrnost neoddělitelně spojena s násilím. Je možné, že se nemůže zbavit dětského pocitu méněcennosti a domnívá se, že si zaslouží být trestána. Také je možné, že žije skrze své emoční tělo, které hledá stále víc bolesti. Nevědomé návyky jejího partnera doplňují její vlastní návyky. Samozřejmě že si svou situaci vytváří sama, ale kdo nebo co je ono já, které situaci vytváří? Její duševní a emoční návyky z minulosti, nic jiného. Proč se s nimi ztotožňuje? Řeknete-li jí, že si svou situaci sama zvolila, posilujete její ztotožnění s myslí. Jsou její návyky jejím skutečným já? Ne-odvozuje svou totožnost z minulosti? Ukažte své přítelkyni, jak se může stát pozorovatelem svých myšlenek a emocí. Řekněte jí, jak se může osvobodit od svého emočního těla. Vysvětlete jí, jak důležitá je vědomá přítomnost. Jakmile se osvobodí od své minulosti, začne žít v přítomném okamžiku a bude mít svobodnou volbu.
Nikdo nechce trpět. Nikdo nechce šílenství a bolest. K tomu dochází, protože žijeme v minulosti. Nejsme plně soustředěni v přítomném okamžiku. Ještě jsme se neprobudili. A naše mysl zatím řídí náš život.
Patříte-li k lidem, kteří ještě nepřestali vyčítat rodičům něco, co jim v dětství udělali nebo neudělali, pak věříte, že rodiče měli svobodnou volbu - že mohli udělat něco jiného. Tak to vždycky vypadá, ale je to iluze. Dokud se ztotožňujete se svou myslí, dokud jste svou myslí, jakou máte volbu? Žádnou. Dokonce tu ani nejste. Ztotožnění s myslí je velice dysfunkční stav. Je to druh šílenství. Touto nemocí trpí do jisté míry téměř každý. Jakmile si to uvědomíte, přestanete se na lidi zlobit. Jak se můžete zlobit na něčí ne-moc? Jedinou vhodnou reakcí je soucit.
 

To znamená, že nikdo nemůže za to, co dělá? To se mi moc nelíbí.

 
Jste-li ovládáni svou myslí, i když nemáte možnost volby, stejně budete trpět následky svého nevědomí a budete působit další utrpení. Budete žít ve strachu a bolesti a budete mít problémy. Vaše utrpení vás nakonec donutí probudit se.
 

To, co říkáte o možnosti volby, se týká také odpuštění.
Abychom mohli odpustit, musíme být plně vědomí
a nesmíme odmítat přítomný okamžik.

 
Slovo „odpuštění" se užívá už dva tisíce let, ale jen velmi málo lidí ví, co to znamená. Nemůžete odpustit sobě ani druhým, dokud se ztotožňujete se svou minulostí. Odpustit můžete pouze tehdy, když žijete v přítomném okamžiku. Tím učiníte minulost bezmocnou a uvědomíte si, že nic z toho, co jste kdy udělali druhým nebo co druzí udělali vám, nemůže ovlivnit podstatu toho, čím opravdu jste. Pojem odpuštění se pak již stane zbytečným.

A jak dosáhnu tohoto stadia?

Když se vzdáte tomu, co je, když si plně uvědomíte přítomný okamžik, minulost ztratí svou moc. Přestanete ji potřebovat. Klíčem je vědomá přítomnost - přítomný okamžik.

A jak poznám, že jsem se vzdal přítomnému okamžiku?

 

Až nebudete muset klást - tuto otázku.

11.01.2008 00:13:51
janbuka
Vážení a milí návštěvníci, tyto stránky jsou živé a v nepřetržité výstavbě. Rubriky se doplňují, pravidelně a průběžně aktualizují. Moc rád se tu s vámi dělím o tajemství pohodového života v tomto přítomném okamžiku. A pokud jste i vy při sledování videa nebo četbě knihy, příspěvků, poslechu meditační hudby, či jen prohlídce autentických fotografií, zaznamenali hluboký vnitřní klid, objevili svůj nový životní prostor, stránky splnily svůj účel ... Právě jste zřejmě prošli jednou z mnoha bran tohoto světa pomíjivých forem. Nahlédli jste do světa neprojeveného čistého vědomí. Touto branou může být také ticho, stav bez myšlení, ale především -
 

tento přítomný okamžik

 
 
just for you and this moment - made by jan buka © 2008
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one