PÁTÁ KAPITOLA
VĚDOMÁ PŘÍTOMNOST
JE TO NĚCO JINÉHO, NEŽ SI MYSLÍTE
Říkáte, že nejdůležitější je vědomá přítomnost. Myslím, že to chápu,
ale nejsem si jistý, zda ten stav znám z vlastní zkušenosti.
Není to něco jiného než to, co si myslím, že to je?
Je to něco jiného! O přítomnosti nemůžete mluvit a mysl tomu nemůže rozumět. Chápat přítomnost znamená být přítomný.
Udělejte malý pokus. Zavřete oči a řekněte si: „Jsem zvědav, jaká mě teď napadne myšlenka." Pak se soustřeďte a čekejte. Čekejte jako kočka u myší díry. Jaká myšlenka se vynoří z myší díry? Zkuste to.
*
Nuže ...?
Musel jsem dost dlouho čekat, než mě něco napadlo.
Samozřejmě. Dokud jste ve stavu intenzivního soustředění, nenapadají vás žádné myšlenky. Jste klidný a velice pozorný. Jakmile vaše pozornost ochabne, začnou vás napadat myšlenky. Vrátí se myšlenkový šum, klid zmizí. Jste zpátky v čase.
Někteří zenoví mistři někdy zkoušejí pozornost svých žáků tak, že se k nim zezadu tiše přiblíží a nečekaně je uhodí holí. Jaký šok! Jestliže byl žák opravdu soustředěný a bdělý, jestliže „měl bedra opásaná a lampu hořící", jak říká Ježíš, všiml si, že se k němu mistr přiblížil, a uhnul se nebo ránu odrazil. Když si však mistra nevšiml, znamenalo to, že byl ponořen v myšlenkách, jinými slovy byl nepřítomný a nevědomý.
Chcete-li si uvědomovat každodenní život, musíte být hluboce soustředěni ve svém nitru, jinak vás vaše mysl bude unášet jako divoká řeka.
Co to znamená být „soustředěný ve svém nitru"?
Znamená to žít plně ve svém těle. Být soustředěn na vnitřní energetické pole. Vnímat své tělo zevnitř. Vědomí těla vás udržuje pozornými. Udržuje vás v přítomnosti.
EZOTERICKÝ SMYSL "ČEKÁNÍ"
Pozornost lze přirovnat k čekání. Ježíš tohoto srovnání užíval v některých svých podobenstvích. Taková pozornost není neklidným nebo znuděným čekáním, které je odmítnutím přítomnosti, o němž jsem se už zmínil. Není to čekání, při kterém jste soustředěni na určitý bod v budoucnosti, zatímco přítomnost si uvědomujete jako překážku, která vám brání v dosažení toho, co chcete. Je to úplně jiný druh čekání, který vyžaduje dokonalou ostražitost. Každou chvíli se může něco stát, a nejste-li naprosto bdělí a klidní, nevšimnete si toho. O tomto druhu čekání mluví Ježíš. V tomto stavu je veškerá vaše pozornost soustředěna v přítomném okamžiku. Nemyslíte, nevzpomínáte, nepředvídáte. Nejste napjatí, nemáte strach, jste plně soustředěni v přítomnosti. Jste přítomní celou svou bytostí, každou buňkou ve svém těle. V tomto stavu téměř úplně zmizí vaše „já", vaše osobnost, která má minulost a budoucnost. A přesto neztrácíte nic cenného. Zůstáváte sami sebou. Ve skutečnosti jste sami sebou víc než kdy předtím. Nebo ještě lépe, jedině teď, v tomto okamžiku, jste opravdu sami sebou.
„Buďte jako služebník čekající na návrat svého pána," říká Ježíš. Služebník neví, kdy se pán vrátí. Proto je bdělý, klidný a ostražitý, aby nepromeškal jeho návrat. V dalším podobenství hovoří Ježíš o pěti lehkomyslných (nevědomých) ženách, které nemají dost oleje (vědomí), aby jejich lampy hořely (aby si ženy uvědomovaly přítomnost), a proto zmeškají svého ženicha (přítomný okamžik) a nedostanou se ke svatebnímu obřadu (osvícení). Tyto ženy se liší od pěti moudrých žen, které mají dost oleje (jsou si vědomy přítomnosti). Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili jejich smysl. Během pozdějších mylných interpretací se jejich skutečný smysl úplně ztratil. Tato podobenství nehovoří o konci světa, ale o konci psychologického času. Hovoří o transcendenci egoické mysli a o možnosti žít v úplně novém stavu vědomí.
KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ
VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI
To, co jste právě popsal, občas cítím,
když jsem úplně sám uprostřed přírody.
Ano. Zenoví mistři označují tento stav bezmyšlenkovitosti a totální vědomé přítomnosti slovem satori. Ačkoli satori není trvalou transformací, buďte vděční, když přijde, neboť je ukázkou stavu osvícení. Možná jste podobný stav prožili mnohokrát, ale nevěděli jste, co to je, a neuvědomovali jste si jeho význam. Chcete-li si uvědomovat krásu a posvátnost přírody, musíte být soustředěni v přítomnosti. Pozorovali jste někdy nekonečnou noční oblohu, ohromilo vás to naprosté ticho a nesmírnost prostoru? Poslouchali jste zvuk horského potoka? Poslouchali jste zpěv kosa za tichého letního soumraku? Abyste si to mohli uvědomit, vaše mysl musí být klidná. V takových chvílích musíte odhodit všechny své problémy a zapomenout na minulost a budoucnost a na všechno, co znáte; jinak se budete dívat a nic neuvidíte, budete poslouchat a nic neuslyšíte. Musíte být naprosto soustředěni v přítomném okamžiku.
Za krásou vnějších forem je něco víc: něco, co nelze pojmenovat, jakási hluboká, vnitřní, posvátná podstata. Tato vnitřní podstata vyzařuje ze všeho krásného. Vnímáte ji jen tehdy, když jste plně přítomní. Je tato bezejmenná podstata totéž co vaše přítomnost? Mohla by existovat bez vaší přítomnosti? Přemýšlejte o tom.
*
Když jste prožívali takovéto okamžiky úplného soustředění, pravděpodobně jste si neuvědomovali, že jste přechodně ve stavu naprosté bezmyšlenkovitosti. To proto, že pauza mezi tímto stavem a myšlením je velice krátká. Vaše satori možná trvalo jen několik vteřin, než vás napadla první myšlenka, nicméně existovalo. Jinak byste nemohli vnímat tu krásu. Mysl nemůže vnímat ani vytvořit krásu. Všechnu tu krásu a posvátnost jste vnímali jen několik vteřin, dokud jste byli plně soustředěni v přítomném okamžiku. Pravděpodobně jste si nevšimli zásadního rozdílu mezi bezmyšlenkovitým vnímáním krásy a myšlenkou, jež ji vzápětí pojmenovala a interpretovala. Časový interval mezi těmito dvěma stavy byl tak krátký, že vám to připadalo jako jeden souvislý proces. Faktem je, že jakmile vás napadla první myšlenka, celý zážitek byl vzpomínkou.
Čím delší časový interval mezi vjemem a myšlenkou, tím jste hlubší a vědomější.
Mnozí lidé jsou tak uvězněni ve své mysli, že pro ně krása přírody vůbec neexistuje. Mohou sice říci, že nějaká květina je krásná, ale to je pouze mechanické pojmenování. Tito lidé nejsou soustředěni v přítomnosti, a proto květinu opravdu nevidí, nevnímají její podstatu, její posvátnost - stejně jako neznají sami sebe, jako nevnímají svou vlastní podstatu, svou vlastní posvátnost.
Protože žijeme v kultuře ovládané racionálním myšlením, naše moderní obrazy, architektura, hudba a literatura postrádají krásu a vnitřní podstatu. Lidé, kteří tato díla tvoří, nejsou schopni se osvobodit - ani na okamžik - od své mysli. Proto nejsou nikdy ve spojení se svým vnitřním zdrojem tvořivosti a krásy. Mysl ponechaná sama sobě tvoří jen zrůdnosti, a to nejen v obrazárnách. Podívejte se na naše města a průmyslové pustiny. Ještě žádná civilizace nevytvořila něco tak ošklivého.