DEVÁTA KAPITOLA
ZA ŠTĚSTÍM A NEŠTĚSTÍM
JE HLUBOKÝ KLID
VYŠŠÍ DOBRO
Je nějaký rozdíl mezi štěstím a vnitřním klidem?
Ano, štěstí závisí vždy jen na vnějších okolnostech, naproti tomu hluboký vnitřní klid nikoli.
Je možné přitahovat pouze pozitivní okolnosti?
Kdyby bylo naše myšlení vždycky pozitivní,
naše životní situace by byla pozitivní, že ano ?
Umíte skutečně rozlišovat mezi pozitivním a negativním? Vidíte celkový obraz? Neúspěch, ztráta, nemoc či utrpení byly pro mnoho lidí největšími učiteli. Bolest je naučila vzdát se falešných představ o sobě samých, odnaučila je sledovat povrchní cíle. Naučila je pokoře a soucitu. Učinila je reálnějšími.
Ačkoli si to nemusíte uvědomovat, v každé negativní zkušenosti se skrývá hluboké ponaučení. Dokonce i krátká nemoc vám může ukázat, co je ve vašem životě reálné a co je nereálné, na čem záleží a na čem nezáleží.
Z vyššího hlediska jsou životní podmínky vždycky pozitivní. Přesněji řečeno: nejsou ani pozitivní, ani negativní. Jsou prostě takové, jaké jsou. Jestliže plně přijímáte realitu - což je jediný rozumný přístup -, není ve vašem životě nic „dobrého" ani „špatného".
Existuje jen vyšší dobro - které obsahuje všechno „špatné". Z hlediska mysli však existuje dobro a zlo, láska a nenávist. Proto se v bibli říká, že Adam a Eva byli vyhnáni z „ráje", když „pojedli ze stromu poznání dobrého a špatného".
To mi připadá jako odmítání reality a sebeklam. Když se mi stane něco strašného, mohu sice předstírat, že to není špatné, ale faktem zůstává,
že to špatné je. Tak proč to popírat?
Nic nepředstíráte. Prostě přijímáte situaci takovou, jaká je. To je všechno. Tím překročíte hranice mysli, která vytváří polaritu negativního a pozitivního. Přijetí reality je základním aspektem odpuštění. Odpouštět přítomnosti je ještě důležitější než odpouštět minulosti. Když odpustíte každému okamžiku - když mu dovolíte být tím, čím je -, nedojde k nahromadění zášti, kterou je nutno odpustit později.
Uvědomte si, že teď nemluvím o štěstí. Když vám někdo umřel nebo když cítíte, že se blíží vaše vlastní smrt, nemůžete být šťastní. To je nemožné. Nicméně můžete být klidní. Přijímáte-li přítomný okamžik, můžete být smutní, ale ve svém nitru cítíte hluboký klid. To je emanace Bytí, vnitřní klid, dobro, které nemá protiklad.
Co když jsem v situaci, kterou mohu změnit?
Jak takové situaci mohu dovolit být a zároveň ji změnit?
Udělejte, co musíte udělat. Prozatím však přijímejte, co je. Jelikož mysl a rezistence jsou synonyma, přijetí reality vás okamžitě osvobodí z područí mysli, a tím vás spojí s Bytím. Následkem toho přestanou působit obvyklé egoistické motivace - strach, chamtivost atd. Jste teď pod kontrolou mnohem větší inteligence, než je vaše mysl, takže všechno děláte s jiným vědomím.
„Přijímejte všechno, co vám osud přináší, neboť co jiného může uspokojit vaše potřeby?" Tato slova napsal Marcus Aurelius před dvěma tisíci lety.
Zdá se, že většina lidí musí prožít velké utrpení, aby se vzdali rezistence a přijímali realitu - aby dokázali odpouštět. Jakmile se to naučí, stane se velký zázrak: probuzení vědomí Bytí skrze to, co se jeví jako zlo, transformace utrpení ve vnitřní klid. Veškeré zlo a utrpení na tomto světě nakonec lidi donutí uvědomit si, čím opravdu jsou. Takže to, co ze svého omezeného hlediska vnímáme jako zlo, je ve skutečnosti součástí vyššího dobra, které nemá žádný protiklad. To si však uvědomíte teprve tehdy, až se naučíte odpouštět. Dokud to neumíte, zlo zůstává zlem.
Jakmile si uvědomíte neskutečnost minulosti a začnete přijímat přítomnou realitu takovou, jaká je, dojde k transformaci nejen ve vašem nitru, ale také ve vnějším světě. Ve vás i kolem vás vznikne intenzivní pole vědomí, které dříve či později ovlivní každého, kdo do něj vstoupí. Vyléčíte bolest, rozptýlíte nevědomí aniž cokoli děláte prostě jen tím, že jste intenzivně soustředěni v přítomném okamžiku.
*
KONEC VAŠEHO ŽIVOTNÍHO DRAMATU
Žijete-li ve stavu vědomé přítomnosti a vnitřního klidu, může se ve vašem životě stát něco, co lze považovat za ,,špatné" z hlediska obyčejného vědomí?
Většina takzvaných špatných událostí je způsobena nevědomím. Tyto negativní události někdy nazývám „dramaty". Jestliže si plně uvědomujete přítomnost, dramata přestávají vstupovat do vašeho života. Dovolte mi, abych vám vysvětlil, jak funguje vaše ego a jak vytváří dramata.
Ego je mysl, která řídí váš život, pokud nejste jejím pozorovatelem. Ego se považuje za osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako potenciální hrozbu nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. Ačkoli některé strategie ega jsou velice chytré, ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je samotné ego.
Kdykoli se ega dostanou dohromady, ať už v osobních nebo pracovních vztazích, začne docházet ke konfliktům, problémům, mocenským bojům, emočnímu a fyzickému násilí atd. K těmto problémům patří kolektivní zlo - válka, genocida a vykořisťování -, jež způsobuje nahromaděné nevědomí lidstva. Mnoho nemocí je způsobeno ustavičnou rezistencí ega, jejímž následkem dochází k zablokování proudu životní energie v našem těle. Jakmile se spojíte s Bytím, přestanete být ovládáni svou myslí, která způsobuje všechno zlo.
Kdykoli se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stále si vytváříte nějaké drama. Když se litujete, je to drama. Když máte výčitky svědomí, je to drama. Když dovolíte minulosti nebo budoucnosti, aby zastínila přítomnost, vytváříte psychologický čas - který je nutným předpokladem dramatu. Kdykoli odmítáte přítomný okamžik, vytváříte drama.
Většina lidí své životní drama miluje. Jejich drama je jejich totožností. Jejich ego řídí jejich život. Dokonce i jejich - obvykle neúspěšná - snaha vyřešit své životní problémy je součástí jejich ega. Tito lidé rozhodné nechtějí své drama ukončit. Dokud se ztotožňují se svou myslí, mají největší strach z vlastního probuzení.
Přijímáte-li přítomnou realitu, skončí veškerá dramata ve vašem životě. Nikdo vás nemůže přimět ani k hádce, ať se snaží sebevíc. S vědomým člověkem se nemůžete hádat. Hádka předpokládá ztotožnění s vlastním postojem i s rezistencí vůči postoji druhého. Následkem toho se polární protiklady vzájemně posilují. To jsou mechanismy nevědomí. Žijete-li v přítomnosti, můžete obhájit svůj názor, aniž druhého napadáte. Takže nemůže dojít k dramatu. V knize A Course in Miracles se píše, že „dokonale vyrovnaný člověk si neumí konflikt ani představit". To se netýká jen konfliktů mezi lidmi, ale především vnitřních konfliktů, které zmizí, jakmile přestanou existovat rozpory mezi požadavky vaší mysli a realitou.