Naše vnímání světa

je vždy pouze odrazem stavu našeho vědomí. Nejsme od něho odděleni a navíc žádný opravdu objektivní svět ani neexistuje. Svět, který obýváte, je v každém okamžiku vytvářen právě vaším přítomným vědomím.

E. Tolle

V okamžiku, kdy vnímáte, že se blíží jakékoliv ovládání nebo jste již v první fázi ovládnutí, uvědomte si, že světlo nebojuje. Světlo je. Použijte tento princip, toto kouzlo. Nebojujte s ničím a s nikým, ani sami se sebou. Boj je boj a jeho výsledkem je opět boj. Prostě „jen“ buďte.
Pokud svůj odmítavý postoj říkáte nahlas nebo se s tím jen ztotožňujete uvnitř, říkáte si v duchu, že s něčím bojujete, jste předem odsouzeni k nezdaru. To je to peklo na zemi. Využíváte moci přítomnosti, ale proti sobě. Jak? Pokud řeknete např.: „Bojuji s kouřením, chci přestat kouřit“, nebo řeknete: „Přemýšlím o tom, jak to udělat, stále to řeším.“ Tak jste vyslovili zaklínadla nezdaru. Používáte přítomnost (např. přítomný čas) k popisu děje. To znamená ději přesně tak, jak ho popisujete, dáváte moc přítomnosti, tedy schopnost se realizovat, ovlivnit realitu. Pokud řeknete, že s něčím bojujete – to je to – bojujete. Jaký může být výsledek tohoto výroku? To, že vyhrajete? To, že prohrajete? Ani jedno!
Efekt bojování v přítomnosti je jen bojování. Ani vítězství, ani prohra. Prostě bojování. To je to peklo. To, že něco řešíte bez nároku na vyřešení! Protože zaklínáte mocí slova znásobenou mocí přítomnosti děj (realitu) do nekonečné smyčky, cyklu, že „se děje“. Bez nároku na to, že se někdy „do-děje“, skončí. Protože výrok končí v přítomnosti. Jistě, s příslibem budoucnosti, ale ta neexistuje. Existuje pouze přítomnost, a pokud si v ní takto uzamknete děj kletbou, není možné to zvrátit. To je začarovaný kruh.

Z knihy Transformace vědomí